Ježíš vstupuje do našich nejubožejších míst - i letos o Vánocích

Když se řekne slovo Vánoce, představím si hřejivé teplo domova, pospolitost, radost v dětských očích… Prostě období klidu a míru ve světě a také v našich srdcích.

Ne každý z nás ale zažívá utěšené časy, ne všichni prožíváme Vánoční svátky v klidu a radosti. Možná se cítíme ještě osamělejší, než kdy dřív. Starosti a bolesti dostávají ve světle Vánočních svátků mnohdy ještě jasnější obrysy.

Ježíš se nenarodil v bohatství a krásných časech. Nepřišel na svět do hřejivého tepla. Světlo světa poprvé spatřil v temnotě stáje, na tom nejubožejším místě. A na ubohá místa během svého života na zemi přicházel stále. A i dnes přichází – k nám, kteří hledáme plnost života. Láme okovy a jařma našich bolestí, ničí hole, které nás bijí. Vysvobozuje nás z otroctví našich bolestí, chyb a nesprávného jednání.

Dovolme mu zlomit naše pouta
a vyjděme s ním na cestu ke světlu.
Vždyť on je „Kníže pokoje.
Jeho vladařství se rozšíří
a pokoj bez konce
spočine na jeho království.“ (srov. Iz 9,6)

Redakčně upraveno