Ježíš není naštvaný na své takzvané „přátele“

Po Ježíšově smrti se učedníci skrývali. Měli strach, pochybovali, nevěděli, co bude dál. Ježíšovu smrt považovali za totální debakl.  A do této situace vstupuje samotný Ježíš: přes zavřené dveře, přes vnitřní uzavřenost učedníků a jejich pocit beznaděje. Nevyčítá nikomu jeho zbabělost, nedostatek víry ani to, že ho zapřel. Není na učedníky naštvaný a nedává jim „sežrat“, že ho opustili. Ale přichází  jako dárce pokoje,  odpuštění a milosrdenství.

Možná bychom od učedníků čekali rozpaky, výčitky svědomí, … Ale je tomu naopak: strach a skepse učedníků jsou vystřídány radostí. To Pánův Šalom (Pokoj), který jim přináší... Jakoby vyjadřoval: znám Tě, navzdory všemu tě miluji, žehnám ti a počítám tebou.

I my jsme mnohdy uzavřeni ve strachu, smutku, beznaději a ve svých starostech. Ale Ježíš, jenž z lásky k nám prošel smrtí, vzkříšený Pán, k nám přichází se svým pokojem.

Přichází pro každého, jehož život je neúspěšný, 
pro každého, kdo v životě něco hodně zvoral, 
pro každého, kdo se trápí, že nemůže už nic dělat.
Přináší odpuštění, naději, život.

Pokud  k sobě necháme pronikat Boží hlas,
jeho Šalom bude uzdravovat a otevírat naše srdce.
My sami se pak v síle jeho Ducha můžeme stát
nositeli spásy, záchrany, odpuštění a požehnání
všude, kam jsme posláni.

Milá čtenářko / milý čtenáři tohoto textu,
i Tobě právě nyní (u displeje mobilu, či u obrazovky počítače)
Ježíš říká: „Pokoj tobě,  jako mě poslal otec, tak já posílám tebe
přinášet odpuštění, pokoj, milosrdenství a naději.“

Sám to pochopitelně nezvládneš,
ale pokud budeš otevřen Duchu Božímu,
můžeš v každé chvíli jednat jinak, nově
a rozžíhat malé plamínky navzdory velké tmě...

redakčně upraveno