Jak vést ty, kteří jsou nám svěřeni?

Pastýř, ovce, ovčinec… I když většina z nás nemá už v této době s těmito pojmy co do činění, umíme si představit, jak vypadá stádo, o které se někdo stará, nebo jak dopadnou ovečky, o které nikdo nemá zájem. Ježíš pastýři nazývá ty, kterým byl někdo svěřen do péče. Nejsou to ale jen církevní autority, ale je to každý křesťan.

Špatný pastýř

• přináší druhým pochybnou zvěst neslučitelnou s Ježíšovým poselstvím,
• nemá ke svým „ovečkám“ žádný vztah, nezáleží mu na nich a sleduje jen svůj prospěch,
• vyvyšuje se nad druhé, místo aby sloužil.

Dobrý pastýř

• je milosrdný a přináší druhým naději,
• druhé doprovází, chrání je a zná je,
• je ochoten se pro druhé nasazovat, odpouštět, respektovat je a tak za ně dávat i svůj život.

Být dobrým pastýřem není jednoduché, ale není to nemožné. V Ježíši máme příklad dobrého pastýře. Budeme-li prohlubovat náš vztah s ním, můžeme pak k němu přivádět lidi nám svěřené.