9. 9. 2017, Rh (Foto: MN) | Sekce: Aktuální téma | Archiv

Být někomu dlužen je zátěží

Nebuďte nikomu nic dlužni – jen vzájemnou lásku. (Řím 13,8)

Být někomu něco dlužen bývá zátěží, a když už nás něco takového potká, snažíme se dluhů co nejrychleji zbavit. Podle apoštola Pavla bychom ale jeden dluh měli mít stále: Dluh lásky, který máme splácet pořád.

Kardinál Martini na otázku „Jaké je nejdůležitější pravidlo chování v lidské pospolitosti, kterému nás Ježíš učí?“ odpověděl:

„Nejdůležitější je: Miluj svého bližního – jako sebe sama. A Ježíš říká ještě cosi většího: Budeš milovat, jako já jsem miloval tebe. Ježíš cituje Starý zákon, když říká: Slabé musíme chránit, provinilým musíme odpouštět. Musíme se učit odstraňovat konflikty, napravovat nepřátelství, zakládat mír.

Takováto aktivní podoba lásky je nejdůležitějším pravidlem chování, které Ježíš dává lidem. Znamená to také nikdy se nespokojit s daným stavem, nikdy neříkat, že my jsme v pořádku a nemusíme už se více snažit. Kromě toho bychom se neustále měli sami sebe ptát: K čemu jsem povolán, co je můj úkol? Proč mi Bůh dal všechny moje talenty?“

Splácení dluhu lásky může přetvářet svět, aby se stal opět takovým, jakým jej Bůh chtěl mít.

(zpracováno podle: Carlo Maria Martini, Georg Sporschill, Hovory v Jeruzalémě, KNA)

Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu

Autor: Rh

Témata: odpuštění, smíření povolání přikázání společenství bližní Boží láska, Bůh je láska láska k nepřátelům sebereflexe talent, hřivna, schopnost, dar, obdarování láska láska k sobě, sebepřijetí, sebevědomí, sebeláska

Související texty k tématu:

Povolání

Orel a slepice, aneb: Neboj se být sám sebou! Jeden statkář našel v lese zraněné orlí mládě. Odnesl ho domů, vyléčil jej a dal na dvůr mezi slepice. Mladý orel s nimi jedl a převzal jejich chování.
Naším úkolem není být druhou Matkou Terezou Snad jen málokdo pochybuje o významu Matky Terezy. Ale...
Bůh nemá v tomto světě jiné ruce než tvoje Během druhé světové války byla během náletů doslova smetena jedna malá vesnička. Mezi "obětmi" byl i farní kostel. Socha Krista vedle kostela přišla o ruce i nohy...
Naše obdarování nemusí být velké ani nápadné Jsme Bohem obdarovaní? "Hodně", anebo "málo"? Jsou obdarovanými jen "ti druzí"?
Nemusíme se bát jít do věcí, které „nezvládneme“ Vybavuje se mi jedna scéna z filmu Schindlerův seznam: Německo kapituluje, je konec války. Oskar Schindler se loučí se stovkami Židů, kterým zachránil život ve své továrně...
Také od vás druzí stále něco očekávají? Jak se z toho nezbláznit? Jak se nenechat vláčet životem požadavky okolí a zároveň nerezignovat na pomoc druhým? Jak umět odmítnout?
Další texty k tématu povolání zde