2. 5. 2026, Josef Prokeš | Sekce: Aktuální téma | Archiv
Dějiny se neřítí do prázdna
Ježíš řekl svým učedníkům: „Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne. Odcházím, abych vám připravil místo. (srov. Jan 14,1-2)
Tento biblický úryvek mám spojený s jedním konkrétním výstupem na horu Monte Rosa. Tehdy napadlo obrovské množství sněhu a my jsme se brodili asi šedesáti centimetry čerstvého prašanu. Bylo to nesmírně namáhavé. Postupovali jsme v řadě za sebou a ten první to měl pochopitelně nejtěžší. Proto jsme se střídali. Když jsem šel vpředu a došly mi síly, zařadil jsem se na konec. Bylo úlevné vědět, že někdo jde před námi a že můžeme kráčet v jeho stopách. Byla to sice naše cesta, náš výstup, ale klíčové bylo právě to, že někdo z přátel nám cestu prošlapával.
Podobně si můžeme představit Ježíše na začátku každého dne. Jde přede mnou. Když se rozhoduji, je přede mnou. Nečeká někde daleko — já jdu za ním, sleduji jeho stopy. A i kdybych někdy zabloudil, mohu se spolehnout, že jeho stopy znovu najdu a on mě nasměruje správným směrem.
Vědomí, že Ježíš jde před námi, nám přináší velikou sílu i hlubokou vnitřní radost. Nejsme opuštěni. Naše dějiny, i ty osobní, se neřítí do prázdna — jdou s Bohem. Vidíme Kristova záda a následujeme je.
Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu
Autor: Josef Prokeš
Související texty k tématu:
Odevzdanost a důvěra Bohu
- Když už nevíš kudy dál... Když už nevíš kudy dál, leť poslepu jako pilot v mlze a svěř se vedení toho druhého: neviditelného.
- Co mám z toho, že věřím v Boha? Vzpomínám na jeden pěkný příběh. Udál se v Německu, v Porúří někdy kolem r. 1925. Bylo tam velké shromáždění. Nějaký učenec tam celé dvě hodiny dokazoval, že Bůh neexistuje. Sál byl plný…
- Hlavně si všechno tak neber. Aneb Ježíš se netrefil... Jednoho slunečného jitra jsem seděl u snídaně a uvažoval o všech starostech a problémech, které mě poslední dobou sužovaly. Potíže v práci, rodinné starosti...
- Ráno vstaňme a svěřme se Bohu... Probuzení nám nabízí novou skutečnost, den, který tu nikdy před tím nebyl, neznámý čas a prostor, který se před námi rozprostírá jako zasněžené pole, jež dosud nikdo nepošlapal. "Bože, svěřuji se Ti, požehnej mi, prosím tě, v tomto dni."
- Když se Boží (po)moci nebráníme, když vkládáme s důvěrou náš život do jeho rukou, zbaví nás toho, co nám ztěžuje život a nám se nakonec bude s jeho pomocí o mnoho lépe dýchat.
- Své děti nemůžeme zcela ochránit. Co s tím?! Všechny děti musejí jednou nastoupit svou jedinečnou cestu.
- Další texty k tématu: odevzdanost, důvěra
