Nemusím zvládnout všechno. A je to tak dobře.

Když mi Ježíš říká, že mám být solí, logicky mě mohou napadat otázky:  Čím můžu ovlivnit svoje okolí? Jak zlepšit svět kolem sebe? Jak mám osolit svojí rodinu a svůj pracovní kolektiv? Mám přinášet důraz na sociální hodnoty, mám reprezentovat lásku a pochopení, nebo možná soucit a empatii? Mám být držákem morálních hodnot nebo strážcem kulturního dědictví?

Možná. Jistě. Velmi správně. Ale...

Chtěl bych zdůraznit ještě jiné dva úkoly, které ze zadání být solí vyplývají:

První úkol: Sůl nemůže pohltit celý pokrm. Nebyl by pak vůbec k jídlu. Mám-li být solí, znamená to tedy, že ani já nemám pohltit všechno. Nemusím se ke všemu přimotat a být všude a všechny pozdravit a všechny navštívit a všem pomoct a všechny zachránit. Nemůžu pohltit svět sám sebou. Nedalo by se v něm pak žít.

Druhý úkol: Ačkoliv je sůl skvělá, nedokáže osladit čaj nebo opepřit steaky. Mám-li být solí, znamená to tedy, že ani já nemám dokázat všechno. A že to je v pořádku. Je v pořádku, že něco mi jde a něco jiného zase ne, je v pořádku, že zatímco jiný umí být velmi empatický, já spíš pomáhám v praktických věcech. Je v pořádku, že nejsem sůl i cukr najednou.

Zkrátka, jestliže budu ve světě solí,
znamená to, že nezvládnu všechno
a neobsáhnu všechno.
A bude to tak dobře.
A možná, že právě tím nejlépe
ovlivním své okolí
a právě tím změním
svět k lepšímu.