Cítím se někdy malým ukřivděným děckem

Kdybych měla spočítat, kolikrát jsem slyšela od našich dětí: „To je pěkně nefér!“ nebo „Pěkná nespravedlnost!“, asi bych počítala dost dlouho. Pocit ukřivděnosti a nespravedlnosti ale nevnímám jen u dětí, sama jsem někdy takovým malým ukřivděným děckem.

Věřím, že mnozí z nás mají zkušenost s tím, že někdo jiný „slíznul smetanu“ za to, do čeho jsme sami vložili mnoho úsilí. Snad nás někdy trápí, že o našich dobrých skutcích nikdo neví, nikdo je nevidí a neocení. Třeba nás někdo křivě obvinil a na nás ulpělo bahno lži a pomluv. Nebo se cítíme ukřivděně, protože ti druzí mají víc, než já, přestože tak tvrdě dřeme?

Kolik takových běžných situací a myšlenek bych mohla vyjmenovat… Ano, tento náš svět není vždy spravedlivý, ale protože Bůh vidí i všechno, co je skryté, je tím jediným, kdo může přijít se skutečně spravedlivým soudem. Jenom u něj je skutečná spravedlnost, která se ale nemusí zcela shodovat s našimi představami a pocity. Být si jistá Boží spravedlností a snažit se být Božích očích „spravedlivý“ mi dává mnohem větší smysl, než se snažit urvat za každou cenu spravedlnost lidskou.

Spravedlnost smrti nepodléhá. (Mdr 1,15)