Být plný... Ale čeho?!

"Jsem plný vzteku..."
"Naplnil mě pokoj..."
Podobná slova jsme už možná někdy vyslovili.
Co tím myslíme?

Chceme tím vyjádřit, že zmíněná "věc" pronikla do našich myšlenek, uvažování, emocí, tužeb, rozhodnutí a ovlivňuje je, či přímo ovládá. Projevuje se dokonce navenek skrze naše slova, do kterých se promítá, ale i skrze naše tělesné reakce, neverbální projevy.

Čeho jsem plný právě teď? Co mě naplňuje často, převážně? Je to vztek, hněv, smutek, pesimismus, závist, soucit, pokoj, radost, naděje...?

Z popisu letnic, jak nám ho předkládá sv. Lukáš ve Skutcích apoštolů, se zdá, že typickou vlastností Ducha svatého je, že naplňuje. Nedá se spoutat, omezit, touží vyplnit celý prostor – především "vnitřní prostor", nitro člověka.

Chci být plný Ducha svatého a toho, co přináší? Chci, aby On ovládl moji mysl, srdce, vůli, aby z mých gest a úst vycházelo to, co mi tam vloží? Nesnažím se mu vymezit jen nějakou dílčí či okrajovou oblast svého nitra nebo života?

Duchu svatý, naplň mě!