26. 5. 2012, Pavel Semela (Foto: IMa) | Sekce: Aktuální téma | Archiv

Být plný... Ale čeho?!

"Najednou se ozval z nebe hukot,
jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům...
Všichni byli naplněni Duchem svatým." (Sk 2,2-4)

"Jsem plný vzteku..."
"Naplnil mě pokoj..."
Podobná slova jsme už možná někdy vyslovili.
Co tím myslíme?

foto -IMa- Chceme tím vyjádřit, že zmíněná "věc" pronikla do našich myšlenek, uvažování, emocí, tužeb, rozhodnutí a ovlivňuje je, či přímo ovládá. Projevuje se dokonce navenek skrze naše slova, do kterých se promítá, ale i skrze naše tělesné reakce, neverbální projevy.

Čeho jsem plný právě teď? Co mě naplňuje často, převážně? Je to vztek, hněv, smutek, pesimismus, závist, soucit, pokoj, radost, naděje...?

Z popisu letnic, jak nám ho předkládá sv. Lukáš ve Skutcích apoštolů, se zdá, že typickou vlastností Ducha svatého je, že naplňuje. Nedá se spoutat, omezit, touží vyplnit celý prostor – především "vnitřní prostor", nitro člověka.

Chci být plný Ducha svatého a toho, co přináší? Chci, aby On ovládl moji mysl, srdce, vůli, aby z mých gest a úst vycházelo to, co mi tam vloží? Nesnažím se mu vymezit jen nějakou dílčí či okrajovou oblast svého nitra nebo života?

Duchu svatý, naplň mě!