Bůh přichází. Neboj se mu otevřít...

Všechno kolem nás se soustředí na Vánoce. Pod náporem únavy, všedních povinností a možná i nemocí se soustředíme na to, abychom na nic nezapomněli, abychom „všechno stihli“, abychom druhým udělali radost. Možná vyhlížíme Vánoce s nadějí, že se konečně pořádně vyspíme, že si dopřejeme dobré jídlo nebo se těšíme na lenošení s knížkou. Možná se ale také obáváme toho, co nás čeká.  To vše může dusit naši vnímavost pro daleko větší věci. Pro Boží věci...

Biblické texty nám v tento čas před oči staví andělovo zvěstování: „Neboj se Maria, Duch svatý na tebe sestoupí a moc Nejvyššího tě zastíní.“  Můžeme mít dojem, že jsou to slova určená jen Marii a nás se slova o Duchu svatém, který sestoupil do jejího srdce, nijak osobně netýkají. Jenže naše situace může být v něčem podobná. I nás volá Bůh jménem a přichází se svým Duchem a slovem do našich konkrétních životů. Ale nám Boží slovo může připadat nereálné. Boží slovo ke mně může mluvit o naději, ale já nevidím lidské cesty, jak by se věci mohly pohnout. Boží slovo ke mně může mluvit o posile, ale já ji necítím. Boží slovo ke mně může mluvit o Boží blízkosti, ale já si připadám ve svém životě osamocený.

Postoj otevřeného Mariina srdce: „věřím a přijímám to, co říkáš, Bože“, dovolil tehdy Božímu synu, aby se vtělil. Mariino „staň se“, dovolilo naplnění největšího Božího zaslíbení. Tam, kde jako Maria odpovíme: ´ano, věřím, přijď, Pane, konej to, co ty chceš´, můžeme zakusit moc Božího slova. On přichází tiše, ale přesto s mocí, a jeho přítomnost přináší život.

Pane, věřím, že přicházíš se slovem, které přináší život,
věřím, že máš moc ho naplnit i na mně.
Ať se mi stane podle tvého slova.