Bůh někdy jedná ´podivně´

Prorok Eliáš prosil Hospodina a Hospodin jeho prosbu vyslyšel. Podle našeho názoru - ideální situace. Jsou chvíle, kdy toto také zažíváme, když se radujeme z toho, že Bůh naše modlitby vyslyšel. Ne vždy tomu ale tak je. Stává se, že Boha o něco prosíme, voláme ho do našich těžkých situací, které prožíváme a nic… Bůh mlčí a nám připadá, že v našich životech není ani přítomný. „Kde, Pane, jsi?“, voláme. „Vždyť jsi nám přece slíbil, že budeš s námi stále až do skonání věků…“ (srov. Mt 28,20)

I Ježíš zakusil Boží mlčení, když při svém ukřižování volal: „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ A Bůh mlčel i další den, kdy učedníci plni zmatku a strachu se skrývali za zavřenými dveřmi. Pak se ale Bůh projevil způsobem, o který nikoho ani nenapadlo prosit: Slávou velikonočního jitra – vzkříšením.

Protože si můžeme být jisti tím, že Bůh každého z nás má rád, nelze toto jeho mlčení, pro nás „podivné“ jednání, považovat za projev jeho nelásky k nám. Je to podobné jako při výchově dětí - když nám na někom záleží a chceme, aby „z něj něco bylo“, snažíme se mu umožnit, aby se postavil na vlastní nohy. Nepřibíháme hned na pomoc, když si neví rady, ale necháme mu možnost, aby hledal řešení sám, a přitom ho „jistíme“ zpovzdálí.

Stejně tak Bůh jedná s námi. Protože nám dal svobodu, dává nám i prostor k tomu, abychom ji odpovědně uplatňovali, a tím dospívali a stávali se zralejšími ve vztahu s ním. Když Bůh hned nereaguje na naše modlitby, neznamená to, že ho nezajímáme. Jen nám tím umožňuje, abychom svým svobodným, a zároveň důvěryplným jednáním posilovali svůj vztah k němu.