Zpověď a přijímání pro nekatolíka

Dobrý den, nejsem z římskokatolické (ŘK) církve. Tam, kde jsem, jsem spokojená, ale trochu mi chybí osobní zpověď. Chtěla jsem se zeptat, jestli je možné, abych šla ke zpovědi k nějakému faráři z ŘK církve, i když nejsem římská katolička.

Můj druhý dotaz se týká svatého přijímání. Proč je účast na Večeři Páně v ŘK církvi omezena jen na římské katolíky? Neznamená "katolická" náhodou "všeobecná"? Mám takový dojem, že by fakt, jde-li člověk ke Stolu Páně, měl být především jeho odpovědností (každý by si měl ujasnit, je-li víra té církve, v níž jde k přijímání, v souladu s jeho vírou, je-li on ve stavu, kdy může přijímat - křest, pokání..., a nehřeší-li tedy, když v té konkrétní církvi přijímá. Uvědomuji si, že je rozdíl, věřím-li v reálnou a trvalou Kristovu přítomnost v eucharistii, či vnímám-li Večeři Páně jen jako jakousi "památku") Je v pořádku, že je toto ošetřeno nějakým příkazem? (Nejsem si jistá, ale mám takový dojem, že podá-li ŘK farář Tělo Páně věřícímu a pokřtěnému křesťanovi, o kterém ví, že je v jiné než ŘK církvi, může za to být nějak postihnut. Je to pravda? A pokud ano, je to v pořádku?).

V žádném případě bych nechtěla, aby můj dotaz zněl nějak útočně nebo nepřátelsky. Jen hledám. Vždyť všichni (pokřtění křesťané) jsme přeci členy jedné svaté apoštolské Církve, nebo se pletu?

Je velmi důležité svěřit Bohu všechno, čím mu člověk ubližuje, stejně tak i to, čím ubližuje lidem a koneckonců i sobě samému. Pokud toho upřímně litujeme Bůh nám odpustí. Našim hříchem však nezraňujeme jen Boha, ale také jeho tělo - církev. Proto je důležité vyznat svůj hřích buď celé církvi nebo knězi, pastoru, jenž je zástupcem celého společenství věřících. On má pověření nebo dokonce svěcení k tomu, aby tyto hříchy mohl jménem Boha a všech členů církve odpustit.

Určitě můžete předstoupit k ŘK knězi a poprosit jej o odpuštění vašich hříchů jménem Boha. Může se za vás modlit, žehnat vám, ale nemůže rozhřešit, smazat to, čím jste poškodila církev, protože je mezi vaší církví a římskokatolickou rozdělení, roztržení, které znemožňuje, aby vám kněz odpustil jménem celé církve, není totiž jedna. Chápete to, Kristovo tělo krvácí, protože je roztrženo na mnoho kousků jednotlivých církví. Každý z nás tedy tímto rozdělením nějakým způsobem trpí.

Podobně je to i se svatým přijímáním. Podstatou sv. přijímaní je sjednocení s Kristem a také se všemi kdo k němu patří. Je to vlastně svátost jednoty, která sjednocuje s Kristem do jednoho těla - Církve Ježíše Krista. Pokud však jsou křesťané ve viditelné nejednotě mezi sebou, bylo by pokrytecké dělat, že je vše v pořádku a přijímat znamení jednoty (sv. přijímání). Nezáleží tedy jen na víře a touze jednotlivých lidí po jednotě, ale na konkrétních krocích budování viditelné jednoty na úrovni celých církví. Na druhou stranu viditelná jednota mezi církvemi se buduje vztahy a porozuměním konkrétních lidí což se v dnešní době stává radostnou skutečností, není to jen sen. Vaše touha je toho příkladem.
Je pravda, že zatím stále hledáme způsob jak se sjednotit po staletích rozkolů, nesnášenlivostí, oddělování. Současně máme velkou naději, protože jsme na cestě (a dnes více jako kdy jindy) sblížení vytváření jednoty, jejíž forma je pro nás zatím ještě z velké části tajemstvím. Naštěstí Duch svatý ví jak nato a vede nás krůček po krůčku stále dál.

Vraťme se k vaší touze. Pokud nekatolík věří ve svátostnou přítomnost Ježíše, je možné, ve zvláštních případech (nějakého velkého výročí, slavnosti), získat pro konkrétní osobu od biskupa dané diecéze jednorázovou výjimku, umožňující sv. přijímání
Je tedy na vás, jestli budete mít odvahu jít dál a konkretizovat jednotu Kristovy církve i přes bolest a utrpení, které jsou součástí této nejednoduché cesty. (kano)

Kategorie otázky: Církve, hnutí, ekumenismus