Zajímá mě téma víry, ale nerozumím tomu

Dobrý den.

Řadím se mezi ateisty. Stejně tak jako celá moje rodina. Dokonce ani ve svém okruhu známých a kamarádů nemám nikoho kdo by se hlásil k víře, či křesťanství konkrétně. Je mi skoro 40, žiju v Praze a mám spokojený život. Už dlouho mě ale zajímá téma víry. Často si čtu o víře v boha, občas se dívám na náboženské pořady v televizi a párkrát jsem si byl i poslechnout bohoslužbu. To vše jen z toho důvodu, že bych víru v sobě rád pochopil.

Píšu vám proto, že nevím co dál. Ani četba, ani bohoslužby mi "neodpovídají". Snad proto že tomu, víře, nerozumím. Po pravdě nemám odvahu přijít za duchovním, pozdravit ho a říct mu " tak tady jsem a prosím vysvětlete mi to :) "

Vlastně ani teď nevím co od tohoto mailu čekám. Jen už tyto "myšlenky" mám v hlavě hodně dlouho. Určitě víc než 10 let a ještě jsem se nehnul z místa :). Ale pomohlo mi teď už jen to, že jsem vám to napsal. Přeju vám hezký den.

Milý...,

myslím, že toho asi víte o víře a křesťanství docela dost, takže každý pokus naslepo něco začít vysvětlovat by byl asi jen nošením dříví do lesa a sov do Atén, zatímco Vy potřebujete orosenou sklenici vody.

Tak Vás chci jen povzbudit – křesťanství není jen snůška pobožností, modliteb, zbožných pocitů, rad do života, morálních pouček... Za tím vším stojí něco velmi pevného, krásného a živého – přesněji řečeno ne něco, ale Někdo. Pronikání do tajemství křesťanství tedy znamená v první řadě pronikání do vztahu s živým Bohem. Všechno ostatní z něj vyplývá. Nejde to pochopit jen jaksi akademicky, teoreticky. Asi jako kdyby chtěl manžel pochopit svoji manželku tak, že si čte všechny možné knihy o ženách a o manželství. Může mu to pomoct, ale jen tehdy, když ty poznatky bude s láskou a pozorností aplikovat na svoji živou manželku. Pak i ona bude s láskou odpovídat na jeho snahu vstřícnými kroky, a on ji bude tím víc chápat a milovat, a možná časem už nebude ani potřebovat knihy, protože si to řeknou rovnou mezi sebou. Tak je to i se vztahem k Bohu.

Je možné, že Vám ani tak nechybí vědomosti, jako právě ten vztah, bez kterého to jaksi všechno postrádá smysl a nemůže se to hnout z místa. Vztahem se tady nemyslí hned od začátku nějaké „zamilování“ do Boha, ale prosté svobodné rozhodnutí, že jdu do toho, ať to stojí, co to stojí, že už nechci angažovat jen svůj rozum, ale celou svou bytost. No a pak teprve se začnou dít ty věci, na které čekáte 10 let…

S pozdravem a modlitbou.
 

Kategorie otázky: Víra a život (život z víry), Hledání Boha, víry