Bojím se jít do kostela

Mám takový problém. Jsem věřící, ale bojím se jít do kostela.
Prosím, poraďte mi, co s tím mám dělat.

Děkuji. 

Je třeba položit si další otázky: Kde se tento strach bere? Je to něco konkrétního, nebo je to strach jaksi všeobecný? A vůbec, co je to kostel?

V tuto chvíli jsem schopen napsat ti alespoň obecně, co kostel je, protože jestliže něco poznáme, nemusíme se toho bát.

Kostely v době vzniku křesťanství byly chápány jako příbytky bohů. U takové svatyně žil nějaký kněz nebo kněžka, který/á byla výhradním zprostředkovatelem setkání boha a člověka. Křesťané původně kostely neměli. Scházeli se po domech. Křesťanská bohoslužba předpokládá přímou účast všech. Vždyť i mše je vlastně rituální večeře.

Ve čtvrtém století se ale začínají objevovat jako houby po dešti nové velké chrámy – baziliky. Konstrukčně to jsou vlastně tržiště. Proč? Aby se do nich vešlo co nejvíce lidí, aby se mohli setkat nejen s Bohem, ale i mezi sebou navzájem. Kostel je pro slovo Boží a pro slovo lidské.

V průběhu staletí kostely proměňovaly svůj charakter. Odráželo se v nich to nejkrásnější a nejdokonalejší, čeho byli umělci a architekti schopni. Kostely měli maximálně odpovídat vkusu věřících. Doby postupovaly a vkus se proměňoval. Dnes se někomu nemusí třeba líbit barokní chrámy, ale je to určité dědictví našich předků. Je zajímavé snažit se pochopit, v čem spočívá krása třeba příkladně baroka.

Shrnul bych svoji odpověď do následujícího odstavce: křesťanské kostely jsou místa privilegovaného (ne jediného) setkání člověka a Boha a lidí mezi sebou navzájem, dále mají povznést duši věřícího (ohromit ho, ztišit ho, zastavit v jeho shonu). Je ale třeba také říci, že důležitější než chrám z kamene je ten živý, tedy společenství křesťanů, kteří vytvářejí společenství. Je-li totiž v nějakém společenství patrná láska, pak je úplně jedno, kde se scházejí.

Přeji ti, abys takové společenství našla.

Kategorie otázky: Církev, společenství křesťanů, Mše, eucharistie, liturgie, nedělní povinnost, Hledání Boha, víry