Sedět nebo stát?

Dobrý den,
je to možná zbytečný dotaz, ale máme mezi našimi farníky spor o tom, zda při zpěvu "Vesel se nebes Královno" stát či sedět. Obdobné to bylo i při zpěvu "Narodil se Kristus Pán", ale to už většina přijala a "vydrží" zpívat ve stoje. Část z nás tyto písně bereme jako poctu (jedno Ježíši a jedno Marii) a tudíž bychom rádi u zpívání stáli. Při návštěvě bohoslužby v jiných farnostech se u tohoto zpívání také více stojí. Nezlobte se za tento dotaz, ale rádi bychom v tom měli jasno. děkuji za odpověď. Myslím si, že je zbytečné mít mezi sebou zle kvůli těmto nejasnostem.

Dobrý den,
stání a sezení, o něž se ve Vaší farnosti přete, jsou liturgické postoje a mají v liturgii svůj význam. Stáním vyjadřujeme svoji pohotovost a ochotu k nějaké akci (např. k hlásání evangelia, které slyšíme). Sezením zase dáváme najevo soustředěnost a usebrání, klečení je výrazem úcty atd.

V prvokřesťanských dobách se účastníci bohoslužby shromáždili na nějakém významném místě a odtud se ubírali v průvodu do chrámu. Z tohoto zvyku nám zbylo v dnešní době stání věřících při příchodu kněze a ministrantů. Symbolicky se tím připojují k průvodu. Stejně tak i na konci mše.

Z řečeného vyplývá, že stání na konci mše svaté při odchodu kněze se nevztahuje ke zpívané písni, ale právě k odchodu kněze a přisluhujících. Boží lid přítomný na mši se tímto symbolicky připojuje k jejich průvodu. Když průvod odejde do sakristie, ztrácí, striktně vzato, stání svůj liturgický význam a věřící se mohou posadit. Samozřejmě, jestliže někdo cítí, že by měl stát až do dozpívání závěrečné písně, není nutné mu v tom bránit. Stejně ale nevidím důvod nutit někoho, aby stál, když to tak necítí. Liturgie končí propuštěním lidu (Jděte ve jménu Páně). Po tomto propuštění se lidé mohou klidně zvednout ze svých lavic a jít domů - třeba i se zpěvem.

Kategorie otázky: Mše, eucharistie, liturgie, nedělní povinnost