Pocit, jako bych mluvil do dubu...

Dobrý den,

obracím se na vás, protože si myslím, že by jste mi mohli pomoci. Mám takový problém...Víte, já věřím v Boha. Ale problém je v tom, že to je vše, nemám k Bohu žádný vztah... prostě jen věřím. Velice rád bych to změnil. Chci být spasen a prožívat Boží lásku. Taky otřebuju Boží pomoc, protože jsem  hrozně výbušný a vylévám si vztek na ostatní. Při modlitbě mám ale pocit,  jako bych mluvil do dubu. Prosím, pomozte mi v mé cestě. Děkuji moc.

Milý příteli,

chcete pomoci na krásné cestě. Říkáte: Věřím, že je Bůh, věřím, že působí v tomto světě, věřím, že působí v mém životě. A chtěl bych mít vztah k Bohu jaksi hlubší, osobnější.

Pomoc není tak jednoduchá. Je moje víra pouze tradiční, předaná rodiči, ale není opravdovým křesťanským stylem života? Nebo obtížně prožívám emoce /kromě toho hněvu/? Nebo jsem příliš emotivní, ale s tím „vzdáleným“ Bohem je to nějak obtížné?

Bůh je nám blízký. Možná si ho pojďme představit jako našeho lidského přítele. S přítelem rád trávím čas, rád se s ním učím, rád se s ním jedu projet na kole, rád s ním jdu do kina, když mám z něčeho radost, řeknu mu to, když mě něco trápí, proberu to s ním, přeji mu, aby uspěl při zkoušce, přeji mu, když naváže pěkný vztah s dívkou, …….

Takovým přítelem nám Bůh chce být a čeká, jestli ho pustíme do svého života, do svých starostí i radostí, jestli se na něj budeme znovu a znovu obracet a on nás rád povede, čeká, zda s ním chceme trávit čas, v kostele, v modlitbě, v přírodě, v křesťanském společenství ….. A On opravdu odpovídá a jeho citlivé vedení se dá poznat. Často si to uvědomíme až zpětně, že ten který životní krok, ten který zážitek nás obohatil a udělal nás šťastným.

S Bohem se setkáváme, když se nyní projdeme zelenající se a kvetoucí jarní přírodou a poděkujeme Mu za ní, s Bohem se setkáváme v druhých lidech, když třeba někomu nezištně pomůžeme a on nám s úsměvem poděkuje, s Bohem se setkáváme při velikonoční vigilii ve ztemnělém kostele při čtení z bible, s Bohem se setkáváme i v radostném společenství vrstevníků. To všechno má přece i svoji emoci – radost, soustředění, očekávání i smutek.

Nevím, jestli jsem pomohl. Ale nabádám Vás k trpělivosti a k vytváření si prostoru ticha. A to při vědomí, že Bůh o vztah s námi opravdu stojí.

Přeji Vám krásné zkušenosti z blízkosti a vztahu s Bohem.

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry