Máme se brát, ale já mám pochybnosti...

Dobrý den.

Jsem věřící a před dvěma lety jsem se seznámila s mužem. Bohužel on není věřící a tak jsme se trošku hůře přizpůsobovali. Nakonec jakoby "vyhrál" on a už spolu skoro rok bydlíme. Letos jsme si vzali půjčku a jdeme do vlastního společného bydlení. Dokonce se i letos chceme vzít - v kostele.

V poslední době mám velké pochybnosti. Stále vzpomínám na muže, který mi pomáhal, když mi bylo těžko a do kterého jsem se zamilovala. Věděla jsem ale, že jej mít nemůžu, byl šťastně ženatý. Dost se mi věnoval, teď už se nevídáme. Nikdy mezi námi k ničemu fyzickému nedošlo.

Ovšem, když vím, že se nám svatba blíží, tak se mi začíná čím dál tím víc po tomto muži stýskat. Bojím se, že jej miluji stále. A že můj nynější přítel, teď už snoubenec, je jen taková "náhrada". Uvědomuji si to až teprve teď. A nejsem si jistá, zda ze svatby nevycouvat... I když jsem ji chtěla.

Navíc se v poslední době nemůžem shodnout na dítěti. Je mi 25 let. Snoubenec říká, že dítě až po zaplacení půjčky, což bude minimálně za dvacet let - to už je pro mě těhotenství tak trochu pase...

Můžu poprosit o Váš názor, radu? Jak se k tomu postavit?  Díky.

Milá...,
před svatbou se stává, že člověka popadnou pochybnosti. To je vcelku běžné. Na tom místě člověk musí udělat prostě rozhodnutí. Rozhodnutí pro lásku k tomu muži, kterého si beru. Láska není jen cit, ale i rozhodnutí, na kterém pak mohu stavět ve chvílích zcela zákonitých krizí.

To, že Vám myšlenky letí k muži, který Vás okouzlil a zamilovala jste se do něj, to může být jen útěk před nejistotou, kterou máte před sebou. Chápu, že nemůžete zapomenout, jak o Vás ten muž skvělě pečoval, ale prosím, nezapomeňte, že tato péče patřila do situace, ve které jste byla a odpovídala spíše roli otcovské, pečující, než partnerské. Zkuste prosím toto rozlišit.

Nemyslím si, že je potřeba toho muže z mysli vymazat. Spíše je mu potřeba dát místo, které mu patří. Nemusí zmizet vděčnost vůči němu, zároveň by ale neměl být konkurencí pro partnera, protože jeho role partnerská nebyla a ani se takovou stát nikdy nechtěla.

Nevím, jestli se jen bojíte nové volby nebo opravdu cítíte Vašeho partnera jako náhradu. Pak by nebylo fér si ho brát ani s ním žít. On je povolaný k důstojnému životu, role náhrady důstojná není.

Otázka dětí je závažná. Chcete se vzít v kostele – to ale nese i slib, že přijmete děti ochotně, tedy nebudete neúměrně dlouho bez nich. Pokud se v tomto neshodujete, pak to vnímám jak skutečný problém.

Je potřeba, abyste vše zvážila opravdu dobře. Domnívám se, že může jít z Vaší strany jen o strach. Může ale jít i o hlas intuice, kterému je důležité naslouchat. Je to vnitřní moudrost, která říká – tudy ano nebo ne.

To, co bych Vám moc doporučila je, abyste spolu začali chodit na přípravu na manželství. Probírají se tam důležité otázky, na které v manželství narazíte. Je to prostor na to si tyto důležité otázky prodebatovat, podívat se na to, jestli se v nich dokážete shodnout. Na tyto přípravy chodívají i nevěřící páry, takže se nemusíte bát, že byste byli výjimeční. Domnívám se, že po absolvování takového kurzu budete mnohem blíže ke správnému rozlišení, jestli tudy ano nebo ne. A opravdu se stává, že část lidí po jejich absolvování manželství uzavře a část ne, protože zjistí, že by to prostě neklapalo. Je to velmi nápomocné k dobrému rozlišení. Prosím, požádejte kněze ve farnosti, kde se chcete brát, aby Vám poradil, kde takový kurz ve vašem okolí probíhá.

Milá..., je moc dobře, že o svém životě rozvažujete. Je potřeba se rozhodnout opravdu dobře. Na tom, jak se rozhodnete, bude pak stát nejen Váš život, ale i život Vašich dětí, protože je na Vás, jakého jim vyberete tátu. 

 

Kategorie otázky: Láska a vztahy, Láska v manželství, Výchova, rodiče a děti, Vztahy, přátelství, kamarádství, Církevní sňatek, sv. manželství, Láska v partnerství, příprava na manželství