O samotě dost vím

Neposílám dotaz, ale svůj příběh, kterým bych chtěl pisatele dotazu "Tíží mě samota" i ostatní potěšit.

O samotě dost vím. Oženil jsme se až v 38 letech, do té doby jsem se trápil tím, že nejsem pro ženy zajímavý a žádná mě nechce. V mém okolí byli všichni ženatí a vdané, když jsem se s nimi vydal na nějakou akci, připadal jsem si nadbytečně. Toto trvalo léta a už jsem si na tento život i začal zvykat. Vůbec jsem si potom nevšiml, že o mě jedna žena stojí, a to dokonce o 10 let mladší než já. Začalo to velmi pozvolna- šlo o seznámení v mé nové práci, kde jsme si navzájem byli sympatičtí, ale já vůbec netušil, že z její strany jde o "něco víc"! Bylo mi tehdy 35 let. První krok udělala moje drahá-nabídla mi jednoho dne dezert, jí vlastnoručně vyrobený, na přilepšenou ke kafi. Moc jsem si pochutnal a uvědomil si, že bývá poslední dobou nějaká smutná, tak jsem se rozhodl vykonat dobrý skutek- pozval jsem ji do vinárny. Nejdříve vypadala, že je mým pozváním zaskočena až vyděšena, pak jsem byl zase hodně překvapen já, když mé pozvání přijala. Ve vinárně jsme si potykali (já byl tehdy její nadřízený) a od té doby jsme se pravidelně i mimo práci stýkali. Stále jsem to bral jako kamarádství, ani ve snu mě nenapadlo, že by mě mohla milovat 25letá hezká žena. Takže mě moje milá musela "uhánět" a přesvědčovat 3 roky, než jsme uzavřeli manželství.

Musel jsem si na tu pravou dlouho počkat, ale vůbec toho nelituji. Máme spolu krásné 4 děti a moje ženuška je poklad! Nakonec si říkám- dobře, že mě neobletovaly houfy žen, protože bych se se svou milou a mně souzenou mohl minout. Lituji jen jednoho - že jsem se ta léta, kdy jsem byl sám, více nevěnoval svému profesnímu rozvoji. Nyní je prioritou rodina a 4 děti zaberou téměř všechen čas, takže profesní rozvoj jde stranou a moje profesní cíle, které jsem již mohl třeba dosáhnout v období "samoty", musí trochu počkat. Děkuji Bohu, že mě vedl k mé lásce a připravil pro mě takové štěstí. Sám bych to lépe nevymyslel- vše mělo svůj čas-čas na profesní rozvoj, abych byl schopen zajistit svou velkou rodinu, čas na osobní zrání, abych si vážil a dostatečně ocenil, jaké velké štěstí mi Bůh daroval a aby si mě moje milá vážila.

Takže hlavu vzhůru, věřím, že Bůh vás nenechá ve smutku a připraví pro vás něco krásného.

Kategorie otázky: Sebepřijetí