Není křest jen nadbytečná formalita?

Otázka křtu mne poslední dobou zaměstnává. Ve svých třinácti letech jsem se vědomě rozhodl pro cestu za Ježíšem vyznáním, že jsem hříšník před Bohem a že potřebuji i já jeho milost. A též, že toužím a chci Ježíše následovat. Během života jsem se ale setkal s mnoha názory na křest, někdy si (dle mého) odporujícími.

Já křest chápu jako vnější vyznání víry. Ano, já se k tobě, Pane hlásím. Ona posvátnost křtu mi ale nějak nesedí. Protože bez oné vnitřní odevzdanosti a opravdovosti se může lehko stát jen divadýlkem pro okolí. Bez mého vlastního vnitřního prožívání. Tím křest nechci popírat. Ostatně, proto píšu, že mne tato otázka v současnosti zaměstnává.

Nejsem si vědom, že bych byl jako dítě pokřtěný. Moji rodiče začali chodit do křesťanského společenství, když mi bylo sedm let. Do té doby jsem o víře nikdy neslyšel. Mám s vírou, modlitbou i -dá-li se to tak nazvat - setkáním s Bohem plno krásných zkušeností, včetně jistoty, že mu patřím. Přesto mne napadá: mám se kvůli formě nechat také pokřtít? Jenže se mi vnucuje hned spousta otázek dalších. A proč? Jen pro formu, když mu patřím? Protože to tak většina dělá? (Nikdy jsem nešem s hlavním proudem.) Nedělám takovým aktem nakonec z Pána Boha lháře? Když se aktem křtu "jistím"? Nestačí mi oddaná důvěra, že jsem jeho? Můžete mi odpovědět?

Díky za otevřenou osobní otázku, která je ale i hodně zajímavá teologicky.

Mohu Vám nabídnout pohled katolické církve, který osobně také sdílím a Vás poprosit, abyste poté s tímto předstoupil v modlitbě přímo před Ježíše a ptal se jeho, kudy osobně Vás chce dále vést.

Tedy:
My katoličtí křesťané (a v tomto případě jistě ne jenom my ale mnozí další bratři a sestry ve víře v různých křesťanských církvích) věříme, že křest není pouze vnějším znamení, že není pouze jakousi viditelnou přihláškou k víře či do církevní organizace. Jestliže by tomu tak skutečně bylo, pak naprosto chápu Vaše rozpaky.
My však věříme, že křest je Ježíšem Kristem samotným - tak jak to čteme v Bibli např. Mt 18-20 - ustanovený způsob, ve kterém se snoubí viditelné s neviditelným, lidské s Božím, ve kterém skrze vnější znamení Bůh člověka skutečně přijímá za svého syna či dceru a přijímá tak každého pokřtěného do společenství bratří a sester, kteří si vzájemně pomáhají na cestě za Bohem a tak vytvářejí církev.

Je jisté, že Bůh ve své moci a lásce není nutně vázán ve svém vztahu k člověku na tento lidmi slavený okamžik, nicméně věříme -tak jako společenství křesťanů od začátku po celá tisíciletí až do dnešních dnů - že Ježíš zvolil tento způsob, protože vychází dokonale vstříc lidkému způsobu prožívání důležitých věcí.
Vždyť vše důležité, co člověk touží, aby nebylo jen otázkou jeho nitra, a zároveň, aby to byla skutečnost, která ho v nitru jeho bytí zasáhne, toto vše každá civilizace slaví velmi podobným způsobem - vnějším znamením, které vyjadřuje vnitřní skutečnost, která sice není vidět, ale přesto zcela reálně existuje a je pro člověka moc důležitá.

Tak se slaví svatba - nejde přece o to je něco říci tomu druhému - ale slovem a gestem vyjádřit pravdu, která je uvnitř. Tak slavíme narozeniny - dárek přece vyjadřuje mnohem víc než jen to, jakou má finanční hodnotu, tak slavíme např. promoci či štědrovečerní okamžiky. Vždy spojením vnějších gest s obsahem unitř, který není možné vyjádřit, který ale je to nejdůležitější. Vždyť jinak by vše od Štědrého večera až po svatbu byla jen fraška...

A my křesťané věříme, že právě pro tuto snahu vyjít plně vstříc lidské přirozenosti, Ježíš ustanovil křest právě tak, že spojil vnitřní nesmírně zásadní okamžik přijetí člověka za Božího syna či dceru a odpuštění všech jeho dosavadních hříchů s vnějším symbolickým obmýváním životodárnou vodou.


Tak snad Vám mé řádky pomohou, abyste si se samotným Pánem i své osobní rozhodnutí o křtu poctivě a otevřeně v modlitbě vyříkal.
Já Vám v tom držím palce skrze svoji modlitbu.

Kategorie otázky: Křesťanství, Církev, společenství křesťanů, Křest dospělých