Nemám přátele, zdá se mi, že mě všichni chtějí jen využívat

Dobrý den,
zůstala jsem sama, nemám přátele. Je mi to líto, ale zdá se mi, že mě všichni chtějí jen využívat a dělají ze mě blbce.

Milá ...
Je velmi zatěžující žít s pocitem jsem pořád využívaná. V tom vám moc rozumím. Na jednu stranu dobře víte, že vy jste jiná, než jak se k vám ostatní chovají, na stranu druhou ovšem to ti druzí přesto zkoušejí. S výsledkem nebo bez něj.

Řekla bych, že kus problému je na obou stranách. Od těch kolem je to vyložená zlomyslnost a neúcta k vám, zlo, kterého se na vás dopouštějí. Není snadné se tomu tlaku ubránit a necítit se zle, zejména, když se to opakuje. Na straně vaší je zas možná něco, co jim to umožňuje. Většinou to bývá nízké sebevědomí. Nebo možná používáte sebeobranu, která je pro ně jako nic. Nemá žádnou váhu a tak pokračují.

A i když za to vlastně nemůžete, tak je třeba tenhle vzorec chování ostatním k vám změnit. Očekávat že se změní druzí je liché, a to byste se nemusela nikdy dočkat. Je tedy nutné začít měnit sebe. Myslím tedy ne že by na vás bylo třeba měnit něco zásadního v tom čím jste, ale způsob jakým se prezentujete navenek. Pokud je to co na vás druzí zkoušejí zlem, je třeba s ním nespolupracovat. Napadá mě, že někdy když to na mě někdo zkusí, je způsob, že odpovím žertem mnohem účinnější než sebeobrana jiná. Někdy se zpříma podívat druhému do očí a v klidu a zcela mírným hlasem mu říct, že jeho pokusy z vás dělat blbce mu nějak nejdou, je mnohem efektnější. Dáte zprávu – jsem nad těmi urážkami se svou hodnotou. To není povýšení se nad druhého, to by také nebylo dobré, ale zůstat s vědomím toho kým jsem a nenechat se zviklat. Někdy pomůže slovo ostřejší. Je třeba se nějakým způsobem vůči zlu vymezit. Neznám vás a je velmi těžké radit na dálku. Nevím co by víc sedělo vám. A navíc každá situace vyžaduje něco jiného.

To co možná ale platí obecně a na čem se dá každá reakce postavit je právě vědomí vlastní ceny. Vědomí své originality, své jedinečnosti. Nevím, jestli jste věřící nebo ne. Mně jako věřící tu identitu daroval Bůh. Bůh milující. Mně osobně. A proto mohu být tím, kým jsem a ne tím, koho ze mě dělají jiní.

Ve chvíli, kdy přijmete sama sebe a začnete se mít skutečně ráda, dáte si svou hodnotu, buďte si jistá, že to okolí pozná. Je to něco přitažlivého. A obdivuhodného. Chápu, že vás trápí absence kamarádek, ale pokud v sebepřijetí uděláte nějaký pokrok, věřím, že se pozitivní odezva dostaví. Zkuste tedy pracovat na tom, kým jste, zkuste za to být moc ráda a taky si zkuste užívat svět kolem vás. Určitě nejste povolaná k tomu, abyste byla obětí soudů druhých ani abyste musela žít za clonou zármutku a osamělosti.

Jestli jste tedy věřící, máte cestu velmi otevřenou přes víru v Boha. Zkuste si najít duchovní vedení – kněze nebo společenství věřících, kde byste mohla Boha začít hledat a nalézat vaše místo v něm, to jak vás má rád. Abyste na tom mohla stavět váš další život.

Pokud nejste, mohl by vám možná pomoci terapeut, se kterým byste mohla hovořit o svém životě, o prožívání. Možná by stačilo se rozhlédnout kolem a najít někoho, kdo by vám uměl naslouchat. Třeba některá starší paní by s vámi ráda popovídala a vy byste jí mohla pomoci zahnat její samotu, když u vašich vrstevníků právě teď podporu nevnímáte.

Věřím v to, že se člověk vyvíjí. A tak i ve vašem případě mám důvěru, že pokud uděláte nějaký pozitivní krok k tomu, aby se věci aspoň malinko změnily, pak se bude měnit i všechno ostatní kolem.

Moc vám držím palce!

Kategorie otázky: Láska a vztahy | Sebepřijetí