Nedokážu být šťastná

Dobrý den, nejprve Vám chci poděkovat za tyto stránky, patří k mým vůbec nejoblíbenějším, jejich četbou se na chvilku dokážu povznést nad své starosti...děláte velmi záslužnou práci.
Můj problém se Vám možná bude zdát trapný a nedůležitý, spočívá v tom, že nedokážu být spokojená, šťastná... když už se zdá, že je to lepší, vyskytne se něco, co mi "vleze do úsměvu" a spadnu do depresí.

Jsem věřící, pokřtěná katolička, mám malé dítě, manžel nás opustil. S rozchodem jsem se vyrovnala brzy, náš vztah nebyl šťastný, nenaplňoval mě pocitem uspokojení. Na bohuslužby chodím málo, jsem totiž jen zřídka v pohodě, nechci aby se ostatní museli dívat na můj utrápený výraz a nechci si ustavičně jen stěžovat, sama takové lidi nemám v oblibě, když se mě někdo ptá, jak se vede, nechci lhát.

Několikrát denně se modlím, prosím o pomoc, ale výsledky nejsou výrazné. Snažím se pomáhat lidem v okolí ve snaze, že tak zapomenu na svůj "nic moc" život, ale pomáhá to jen dočasně. Lpím na svém dítěti a mrzí mě, že mu nedokážu být spokojenou, usměvavou matkou. Uvažovala jsem o antidepresivech, zajímalo by mě, jak se na to dívá církev. Děkuji moc za Vaši odpověď.

Milá...
Začnu od konce. Uvažovala jste o antidepresivech. Jsou to léky jako každé jiné. Jsou- li dobře užívány při správně diagnostikované nemoci, zmírňují obtíže a podílejí se na úspěšné léčbě.

Těžko posoudit Vaše deprese, nakolik jsou to opravdu deprese a nakolik je Váš stav výrazem zátěže, kdy na Vašich bedrech leží péče o dítě a jeho výchova a vůbec Vaše osamělost. Pocit dlouhodobé nespokojenosti je ale dostatečný důvod proto, abyste vyhledala pomoc někoho, kdo by Vám pomohl najít nejen její příčiny, ale rovněž cesty, jak ke spokojenosti dojít.

Zarazilo mě při čtení Vašeho dopisu, že chodíte do kostela málo, i když, jak to vypadá, nacházíte ve víře, resp. čtení našich stránek posilu. Vůbec není jasné, proč byste měla lhát a proč byste se neměla svěřit, že se Vám zrovna dobře nevede. Nakonec když se člověk se svým trápením svěří, uleví se mu, a navíc ví - li jeho okolí o Vašem stavu nouze, může se Vám dostat i účinné pomoci. Mateřství je pro Vás v životě motivací.

Ať už vyrazíte hledat pomoc v kostele nebo u odborníka, dovolíte si přiznat se ke své nouzi, budete hledat i své klady hřivny, to vše je začátkem, který povede ke spokojenosti, i když to bude nějakou dobu trvat. Člověk nebývá v životě kontinuálně spokojený s úsměvem na rtech jako předpisový křesťan, který se raduje ze svého vyvolení, i když k tomuto ideálu bychom chtěli jistě dospět. Do života patří i těžké chvíle a i těmi je třeba projít a naučit se hledat chvíle pěkné, šťastné, ke kterým jistě patří úsměv Vašeho dítěte, jeho klidný spánek a mnohé další.

Je těžké odpovídat na Vašich pár vět. Dobře, že jste udělala první krok, je třeba udělat ještě další, abyste mohla být spokojená. Bůh si rozhodně nepřeje, abyste byla nešťastná.

Přeji Vám hodně sil do Vašich odvážných kroků ke spokojenosti.

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt