Modlitba chvály a přímluvná modlitba

Rada bych se Vas zeptala, co to vlastne znamena modlitba chvaly. V posledni dobe jsem se docetla na vice mistech o tom, ze je to takova modlitba, ktera Boha potesi nejvice, nebo ze nejmocnejsi, nebo ze pomaha tam, kde uz nic nepomuze a dalsi podobne vyroky.

Ja si pod modlitbou chvaly predstavuji asi to, ze Boha chvalite za to, jak krasne stvoril svet, za to jak je dobry, za to ze obetoval sveho Syna atd. Ale nevim moc dalsich konkretnich temat, ktera bych umela do modlitby chvaly zahrnout, a jak z toho udelat nejakou velmi ucinnou modlitbu. Vzdy jsem se domnivala, ze za ostatni veci mu dekujete nebo o ne prosite. Jaky je rozdil mezi dekovanim a chvalou?

Dale bych se jeste chtela zeptat, jestli, kdyz se za neco nebo nekoho modlite primluvnou modlitbu, jde rozpoznat, jestli se za to vubec mate modlit. Predpokladam, ze Buh urcite oceni kazdou uprimnou modlitbu, ale myslim tim, ze vy se mozna modlite za neco nebo nekoho a ztracite tim cas a misto toho byste se meli modlit za nekoho nebo za neco jineho. Jde nejak poznat, kdy je cas s urcitou modlitbou prestat? Samozrejme krome toho, kdyz dostanete nejakou konkretni odpoved.

Dekuji za odpoved

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz. V našich podmínkách se obvykle modlitba chval od modlitby díků rozlišuje v tom, že ve chvále člověk vypovídá, jaký Bůh je (ty jsi dobrý, ty jsi světlo, ty jsi láska...), kdežto v modlitbě díků projevuje svoji vděčnost za to, co Bůh udělal, ať už v průběhu dějin spásy (stvořil svět, poslal svého Syna...) nebo v osobním životě (vyslyšel prosby, ochránil...). V praxi však rozdíl mezi oběma druhy modlitby nemusí být nijak vzdálený, a to do té míry, že jediná modlitba může obsahovat oba prvky. Rozdělení je tedy značně formální, jde však o to, že při takto vymezených chválách je Bůh chválen pro to, jaký skutečně je, a nezaměřujeme se přitom na to, co dělá. Je to podobně jako v partnerském vztahu, kdy ten druhý je pro člověka důležitý nikoli pro to, co dělá (ačkoli je to pro onen vztah důležité a vyjadřuje jej), ale jaký skutečně je (a kvůli tomu k němu člověk lne).

Ohledně proseb je pak potřeba hledat, zda prosím o něco, co je v souladu s boží vůlí. Je tedy jasné, že Bůh nevyslyší modlitbu, která jde proti jeho slovu apod. Často se též stává, že člověk prosí o dobrou věc, a Bůh ji nedá. Není ale důvod, proč by o ni neměl prosit, protože nakonec neznáme boží úradky a leckdy netušíme, zda tím Bůh člověku nepřináší větší dobro, než jsme schopni si představit.

V modlitbě je velkou ctností i vytrvalost a "neodbytnost", nicméně člověk může také naznat, že boží vůlí pro něj je zřejmě něco jiného než znění toho, oč se modlí. Bohu na člověku záleží, jde mu o jeho dobro, chce ho zahrnout svou láskou. Občas to dělá způsoby, které jsou nám zahalené, to ale neznamená, že by nám nechtěl pomoci "jak nejlépe umí".

Kategorie otázky: Modlitba