Která víra je ta pravá?

Od doby, kdy člověk vynalezl písmo, máme doklady, že v něco věřil. V Baala, Thovta, Dia, Quetzalcoatla, Odina, Peruna a mnoho dalších bohů. Součástí každé víry bylo i přesvědčení, že právě ona víra je ta jediná a pravá.
Dnes jsme všichni zajedno, že víra ve všechny předchozí bohy byla špatná, lidské oběti kruté a marné. Mnohdy stála víra dokonce i proti lidskému poznání.
Všechny dnes opuštěné věrouky byly jako nesprávné a škodlivé zavrženy. Z čeho tedy plyne přesvědčení dnešních stoupenců víry, že tato víra rovněž není nesprávná a škodlivá?

Vzhledem k tomu, že naše linka je křesťanská, tak se budu Vaším dotazem zabývat z křesťanského pohledu: u ostatních nejsem kompetentní, nejsa muslim či nic jiného.

Křesťanství jako takové nepopírá, že by v ostatních náboženstvích či vírách nebyla "semena pravdy" (kromě zcela skeptických filosofických směrů). Samo přitom navazuje na židovskou víru v jednoho Boha, který se "představil" jako Hospodin, "Jsem, který jsem", Jahve. Mně samotnému je poměrně blízký pohled J. R. R. Tolkiena (a z teologů např. H. Urs von Balthasara), podle nichž i mýty zachycují něco z pravdy. Křesťanská víra či evangelium je pak skutečným mýtem, tedy "velkým příběhem", který se skutečně odehrál, a proto má k pravdě kvalitativně velmi rozdílný vztah než ostatní "mýty". Jinými slovy: to, co směřuje k pravdě nebo je jejím výrazem, je dobré a jistě dobré to uchovat, co je falešné, nepravdivé a škodlivé, toho naopak vyvarovat. V tomhle smyslu se myslím lze stavět i k víře.

Z křesťanského hlediska pak existuje ale několik užití slova "víra". Může vyjadrřovat přesvědčení o tom, že věci nějak jsou (světonázor), ale v pravém smyslu je pro křesťany víra vztahem (víra: dů-věra) k Bohu, k pravdě, k dobru, ke kráse. Víra v tomto smyslu pak může těžko zastarat...

Kategorie otázky: Náboženství