Jak mám poznat, zda není vnuknutí od Zlého

Zajímalo by mě, jak je to s rozlišením vnuknutí, které pochází od Boha a od zlého ducha. Jaké je kritérium pro rozlišení? Ďábel může použít v životě člověka i dobré věci a teprve později, když se to zvrtne, se ukáže, že to bylo špatné. Jeden kněz mi řekl, že i když cítím pokoj, může se jednat o dáblovu inspiraci. Já myslela, že dábel vždy působí strach, nepokoj, ale pokoj je tam, kde je Bůh.. Jak to tedy je?
Děkuji za odpověď.

Situace, kdy se člověk ptá, zda je něco od Boha či od ďábla a nemá jistotu, jistě také přicházejí, ale nejsou zas tak časté. Proto bych začala od věcí běžných. Především máme rozum, svědomí, Písmo a učení církve, které nám umožňují v mnoha (či většině) případů udělat správné rozhodnutí.

Dále je třeba říci, že to, co považujeme za vnuknutí, nečekaný nápad nebo překvapivou shodu okolností, která cosi ukazuje, nemusí být ani od Boha ani od ďábla, ale z našeho myšlení, vzpomínek či podvědomí. Proto je dobré těmto "náhlostem" nepřikládat příliš velkou důležitost. A pokud opravdu máme jinak nevysvětlitelné puzení, nápad, něco, co nám připadá jako vnuknutí, je třeba nespěchat s rozhodnutím a pokusit se nejprve o vyloučení vlastního chtění, které nás k něčemu vede nebo naopak nás od něčeho odvádí. Nebývá to tak jednoduché, jak by se zdálo.

Dalším krokem bude nejspíš "zpětný dotaz" ve formě modlitby: "Pane, je to od Tebe? Chceš toto ode mne? Je to dobré?" Zde musíme dát pozor, abychom něco svého nevnucovali jako Boží vůli. A nakonec, když se přikloníme k tomu či onomu řešení (či k tomu nic nekonat), měli bychom to udělat v trvající důvěře, vyjádřené modlitbou asi takto: "Pane, toto jsem poznal teď jako nejlepší. Pokud se mýlím, odveď mne od toho! Věřím že to uděláš!" a v této důvěře a otevřenosti dál zůstávat.


Čemu je třeba se vyhýbat:
- zálibě ve vnuknutích
- upřednostňování "mimořádných cest poznání" před řádnými (učení církve, přemýšlení)
- snaze vše vyřešit sám - bez konzultace s jinými, ve věci zkušenými nebo prostě soudnými lidmi
- strachu, že se rozhodnu špatně a bude to mít katastrofální následky (zodpovědost není strach!)

Prožitek pokoje či nepokoje je jistě také významný, ale nelze na něm vše stavět. Zde může hrát dost velkou roli náš momentální psychický stav a naše (třeba nepřiznaná) přání, jejichž plnění nám na čas jistě přinese pokoj.

Souhrně: králem nade vším by měla být důvěra v Boží vedení, velkým nepřítelem strach, který by byl projevem nedůvěry v Boží péči a dobrotu.

Kategorie otázky: Povolání, boží vůle