Jak mám milovat Boha?

Dobrý den,

Chci se zeptat, jak mám milovat Boha? Mám pocit, že o to v Bibli hodně jde. Tuším, jak mám milovat ženu. Možná ji částečně miluji pudově, z instinktivní touhy po rozmnožení se. Možná ji částečně miluji proto, že se s ní mohu sdílet a nemusím být sám. U lásky k rodičům či přátelství se projevuje spíš ta druhá část.

Když se vrátím k lásce k dívce, první zamilovanost bývá spontánní. Potom teprve nastoupí pracovitá láska při péči o rodinu atd. Jak je tomu u Boha? Nastoupí hned ta pracovitá láska? Vím, že jsem Bohu za velmi mnoho vděčný. Vděk ale ještě není láska. Podobně vím, že Bůh je dobrý. Láska ale má být nezištná. Takže toto také nefunguje. Možná je odpověď velmi jednoduchá, možná je nepřenositelná, možná mám tvrdé srce, možná již Boha miluji, alespoň trochu. Třeba mi budete umět nějak pomoci. Případně děkuji.

Dobrý den,

Nemůže být v podstatě důležitější a krásnější téma otázky…

Ano, v bibli a v křesťanství vůbec jde přesně o to, milovat Boha. Možná by se dalo říci, že celý život je člověku dán proto, aby se postupně „rozmiloval“ do Boha a aby, až mu stane tváří v Tvář, byl připraven na naplnění v této lásce.

Toto postupné učení se lásce se především realizuje v řádu světa a našeho života. „Boha nikdy nikdo neviděl“ (1. Janův 4, 12) a když se chceme otevírat lásce k Bohu, děje se tomu postupně rostoucí láskou skrze stvoření, skrze lásku k bližním. Nejdříve je ta láska opravdu hodně zištná (například u dítěte vůči rodičům), pak se v partnerské lásce stává postupně dospělejší a odpovědnější – od toho „chci tě vlastnit“ k postupnému „chci se ti darovat“, k „přeji si tvé štěstí“…

Bez lásky k bližnímu se nenaučíme milovat Boha. Nemůžeme Ho začít milovat, dokud se nerozmilujeme ke svým bližním (1. Janův 4, 20). Proto jsme byli vloženi do světa, abychom se v něm postupnými krůčky lásky učili a připravovali na lásku k Bohu. Jistě, již v pozemském životě se rodí naše přímá láska k Bohu, ale je velmi nedokonalá. Asi jako v případě lásky k lidem je nejdříve velmi sobecká. Po obrácení člověk Boha miluje zamilovaností, která dělá dobře hlavně člověku samotnému. S tím, jak se však rozvíjí skrze různé etapy, krize a očišťování, stává se láska k Bohu ryzejší a dokonalejší – stává se láskou obětující se, vydávající se, nehledající svůj prospěch.

Není však jednoduché rozpoznat, nakolik se naše láska k Bohu stala zralou. Protože je neviditelný, těžko se naše láska k Němu poměřuje. Proto ji nejlépe poznáme na naší lásce k bližním – když se obětujeme pro ty, kteří nám to nemohou nijak vrátit, kdy se vydáváme tam, kde to nemůže být opětováno, když milujeme jen pro lásku samu…

Kategorie otázky: Bůh