Vzmužte se, nebojte se! (Iz 35,4) - Biblický citát na dnešní den

25. 2. 2016, Juh

Jak by měli prarodiče jednat se svými dospělými potomky?

Navigace: Katalog dotazů > Láska a vztahy > Vztahy dětí k rodičům

Dobrý den.

Jak by se měli chovat věřící prarodiče ke svým dospělým potomkům a vnoučatům?

Máme prarodiče, kteří se chovají tak, že s námi nechtějí mít rovnocenný vztah, vyžadují od nás podřízenost a poslušnost a když se jim nepodřizujeme a neplníme jejich přání, označí naše jednání za neúctu a překročení 4. přikázání. Zasahují do našich rodičovských kompetencí: nárokují si rozhodovat o našich dětech. Když se proti tomu nekompromisně (ale zároveň slušně) postavíme, obviňují nás z nepřátelství, pýchy a arogance. Vyhoržováním a různými manipulacemi si vynucují, abychom jim pravidelně vodili naše děti na návštěvu. Bez ohledu na nás, na naše možnosti, i bez ohledu na to, co chcějí naše děti. Prý mají ze zákona nárok právo na setkávání se s vnoučaty. Domnívají se, že jednají naprosto správně, jako křesťané.

Zajímalo by mě, co na takové prarodiče říkáte vy. Co byste jim jako křesťanům doporučili? 

Zkusíme-li se soustředit na to dobré, dostane se to dobré do popředí

Nepochopení a rozdíly mezi generacemi jsou bohužel běžné a ne vždy se snadno hledá cesta, která by vzdálenost mezi nimi zkrátila. Pro rodiče i prarodiče je často těžké přijmout, že jejich děti jsou již dospělé a mohou se rozhodovat sami za sebe. Mezi dospělými lidmi by měla panovat rovnocennost, máte proto plné právo mít odlišné názory a potřeby. Zachovat úctu neznamená ve všem ustoupit, je spíše o způsobu, s jakým k druhému přistupuji. V první řadě máte zodpovědnost za sebe a svou rodinu, jímž je nyní Váš manžel a vaše děti.

Chtěla byste vědět, co bychom doporučili vašim prarodičům, protože ale svůj dotaz píšete Vy, dovolím si spíše napsat pár nápadů, které se týkají Vás, toho, co můžete dělat Vy.

Jedna cesta je, že omezíte vaše kontakty na určité slušné minimum, s tím, že vždy, když budou chtít prarodiče víc než je pro vás únosné, jim slušně a s úctou vysvětlíte, jak se věci na vaší straně mají. Důležité je, abyste zároveň dali najevo, že jim nechcete ublížit, neděláte to ze zášti apod., ale že prostě to z nějakého důvodu není možné nebo jste se proto společně rozhodli. Jednota mezi partnery je při takovéto komunikaci také velmi důležitá. Stůjte při sobě. A potom si stále slušně, nicméně jednoznačně stůjte za svým. Toto již zřejmě do určité míry delší dobu děláte. Jen je třeba si hlídat, abychom v touze se bránit, nejednali útočně či manipulativně.

Pak vám ještě mohu nabídnout druhou cestu, která je cestou těžší, může ale přinést ovoce. Druhé můžeme změnit jen těžko, co ale můžeme, je změnit něco na naší straně. Můžete se pokusit vytvořit s vašimi prarodiči bližší a vřelejší vztah. Budovat blízký vztah s někým, od koho se cítím nepřijímán a zraňován není snadné, a před tím, než takovou cestu nastoupíme, je potřeba někdy projít cestu odpuštění (k tomu nás nicméně Ježíš vybízí „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“Mt 18,22). Je to ale právě blízký vztah, ve kterém se zvětšuje pravděpodobnost, že ten druhý bude naslouchat také mým přáním a mým potřebám. Pokud byste chtěli zkusit tuto cestu, jistě to nepůjde hned a jen krůček po krůčku. Může vám v tom pomoci si uvědomit, zda jsou alespoň některé chvíle, kdy je nám s našimi prarodiči lépe než jindy, kdy cítíme, že nám rozumí více než jindy. Které to jsou chvíle a jak vznikají? Pokud takové jsou (nebo byly v minulosti), můžete zkusit pro podobné vytvořit prostředí.

Zároveň pomáhá si uvědomit, proč všechny ty věci prarodiče dělají. Je velmi pravděpodobné, že to vše dělají v dobré víře, že vám chtějí pomoci, chtějí vám předat to, co považují za důležité a dobré. Možná to nedělají vhodným způsobem a používají prostředky, které vám nevyhovují, ale pokud je za jejich chováním schováno to, že jim na vás záleží, že se o vás chtějí postarat, že myslí na vaše dobro, zkuste tuto snahu ocenit. Možná, že když uvidí, že je chápete, budou otevřenější vašemu úhlu pohledu. Někdy zranění a trpkost, která v nás zůstává, zastiňuje náš pohled tak, že již na druhém nevidíme dobrého nic a soustředíme se jen na to, co nás zraňuje. Zkusíme-li se soustředit na to dobré, dostane se to dobré do popředí.

Protože máme svobodnou vůli všichni, je potřeba se připravit na to, že možná i při vší naší dobré vůli bude postoj vašich prarodičů stále stejný a odmítavý. Potom nezbude než jejich volbu přijmout, případně se za ně a jejich dobro modlit.

Přeji vám na vaší cestě mnoho štěstí a pokud možno i více porozumění.

 

Kategorie otázky: Láska a vztahy, Vztahy dětí k rodičům, Výchova, rodiče a děti

Vánoce z různých úhlů

Vánoce z různých úhlů
(21. 12. 2018) Vánoce - informace, koledy, omalovánky, mp3, recepty

Českem prošla skupina „klimatických“ poutníku inspirovaná encyklikou Laudato si

Českem prošla skupina „klimatických“ poutníku inspirovaná encyklikou Laudato si
(5. 12. 2018) Na pěší pouti z Vatikánu do polských Katovic prošla mezinárodní skupina moravskými městy a venkovem. 4. října, tedy...

Svatý Mikuláš (6. 12.)

Svatý Mikuláš (6. 12.)
(3. 12. 2018) Skutečná historie, legenda a tradice se spojují u oblíbené Mikulášovy osoby v pestrý celkový obraz.

Falešné představy o Bohu: Videoseriál "Víra do kapsy"

Falešné představy o Bohu: Videoseriál "Víra do kapsy"
(2. 12. 2018) O karikaturách Boha, nezdravých duchovních postojích a o tom, jak očišťovat Boží obraz v nás, více řeknou známá autorka,...

Pozvánka na promítání filmu: LEPŠÍM ČLOVĚKEM - 10. 12. 2018 od 18:00 hod, Prostor 39, Praha

(29. 11. 2018) Film  z festivalu Jeden svět s tématikou nástilí ve vztazích s následnou besedou budou uvádět pracovnice...