Co dělat? Návrat ztraceného syna...

Byl jsem pokřtěn jako katolík před více jak padesáti lety. Před časem jsem se obrátil k Bohu, začal se modlit a chodit na bohoslužby. Moc toužím po tom dát svůj život do pořádku, čerpat sílu ze svátostí ...

Mám pro tebe dobrou zprávu. Křest, který jsi před více jak padesáti lety přijal, je platný dodnes. Bůh ti skrze něj vtiskl do srdce svou pečeť, kterou nikdy nestrhne. Velmi mne těší, že toužíš po hlubší účasti na mši. Pro mě osobně je eucharistie velkou posilou. Inspiruje mne v motivacích, v jednání, v nadějeplném pohledu okolo sebe.

Bude nutné, abys přímo nebo prostřednictvím nějakého věřícího víru praktikujícího známého oslovil kněze, ke kterému máš důvěru, řekl mu o své touze. Nepochybně ti nabídne svátost smíření čili zpověď. Je to příležitost, jak se ohlédnout za sebe, zrevidovat své vztahy a pozvat Boha především do toho bolestného, co jsi způsobil. Mše by se dala charakterizovat jako „hostina smířených“. Proto je zpověď nutná. Po ní již nic nebrání plnohodnotné a aktivní účasti.

Nadto, když dovolíš, bych ti doporučil, abys trochu oprášil své vědomosti ve víře účastí na nějaké biblické hodině nebo setkávání v nějakém společenství, máš-li tu možnost. Jsem si jistý, že se před tebou otevírat nevídané a nedohledné obzory. Hodně síly. Bůh (ať) ti žehná.

Kategorie otázky: Obrácení, uzdravení, proměna, Mše, eucharistie, liturgie, nedělní povinnost, Hledání Boha, víry