Chci dělat něco, co má smysl

Právě jsem dokončila vysokou školu a chci si najít práci. Ale
mám z toho obrovský strach, že na to nemám, že nic neumím. Nejvíce teď asi přemýšlím o směru mé životní poutě. Pořád přemyšlím, jestli je vůbec můj úkol dělat to, co jsem vystudovala. I když svým způsobem mě to k tomu táhne. A i když mě to teda k tomu táhne, nejsem si jistá jestli k tomu mám předpoklady, takové ty reálné. Pro mě je důležité,abych dělala něco, v čem bych byla dobrá a cítěla v tom nejen svůj smysl, ale i to ,že co dělám, má smyls.

Z těchto úvah mě popadají pocity smutku, znechucení, nemám z ničeho úpřimnou radost. Nic nedokážu prožít naplno, nadchnout se pro něco, těšit se na něco nebo na někoho, jít za něčím na plno. A to se samozřejmě promítá ve všem co dělám.

Myslím, že strach z nového zaměstnání a pocit, že nic neumíš, je vcelku normální a že je ho třeba překonat a pokud Tě ta práce aspoň nějakým způsobem láká, tak jí prostě zkusit. Také to, že se věci učíme až tím, že vstoupíme do praxe a ta, že se velmi často liší od toho, co jsme se naučili ve škole, patří k životu. Skutečnost, že se ti v daném oboru nedaří můžeš poznat teprve až v něm zkusíš nějakou dobu pracovat. Dokážu si představit, že třeba u vědecké práce můžeš opravdu dojít k poznání a závěru, že „na to nemáš“, ale nedokážu si představit, že bys to mohla odhadnout aniž bys to zkusila. Teprve pak se dá hledat jiná cesta.

Nevím, co přesně si představuješ pod pojmem „mít smysl“. Každá práce a každý život žitý s Bohem má smysl vcelku bez ohledu na to, co konkrétního člověk dělá. Protože tím co nebo lépe řečeno kdo mu dává smysl je právě Bůh a ne určitá práce.

Přemýšlení o tom, zda je to Tvůj úkol či ne, bych postavila obráceně. Je to Tvůj úkol, protože jsi vystudovala a tahle okolnost Tě už sama o sobě vede dál. Tak jdi po této cestě a teprve až Ti to dlouhodobě nepůjde nebo jednoznačně objevíš něco jiného, co bys chtěla, tak jí změň.

Životní situace ve které se nyní nacházíš je složitá, je to podstatná změna v životě a i tím mohou být dané Tvé negativní pocity, neschopnost se radovat atd. Možná Tvé trápení také zvětšují Tvé představy o tom, jak bys měla věci zvládat, být úspěšná. Určitě je dobré nějaké mít, ale je také třeba se snažit, aby nebyly příliš maximalistické. Pak totiž přestávají být motivující a stávají se spíše strašákem. Sráží člověka na kolena, protože má vlastně pocit, že je nikdy nemůže naplnit.

Věřím, že se z tohoto místa určitě pohneš. Držím palce!

Kategorie otázky: Povolání, boží vůle, Sebepřijetí