Byl sv. Václav opravdu svatý? Problematičtí svatí.

Dobrý den, jsem katolička – konvertitka a s blížícím se Dnem české státnosti mě napadla otázka, proč je vlastně svatý Václav svatý. Na dnešní nedělní mši jsme totiž v kostele zpívali písně o svatém Václavovi a já se musela zamyslet, zdali tyto písně a modlitby ke svatým, kteří žili před velmi dlouhou dobou a máme o nich jen velmi málo historických údajů, mají vůbec nějaký smysl. V dnešní době je proces kanonizace hodně komplikovaný a nepochybuji, že dnes svatořečení svatí jsou opravdu s Bohem a mohou se za nás u něj přimlouvat. Nemůžu se ale ubránit pocitu, že svatí žijící v dávných dobách (jako např. sv. Václav, sv. Ludmila nebo sv. Kateřina) byli svatořečeni jen kvůli tomu, že zemřeli násilnou smrtí.

Dokonce jsem četla,  že některé svatořečené osobnosti, např. sv. Kateřina Alexandrijská, jsou smyšlené.  

Je tedy vůbec správné tyto svaté zmiňovat v modlitbách a prosit je za přímluvu u Boha, když si nemůžeme být jistí, zdali opravdu jsou v nebi, a nebo dokonce, zdali vůbec existovali? Není to  hřích? Moc děkuji za odpověď.

Dobrý den,
díky za Váš dotaz, kterému dobře rozumím. Proces kanonizace, jaký dnes známe, je skutečně novějšího data - zrodil se zhruba v době po tridentském koncilu, částečně také jako reakce na kritiku ze strany reformace. Předtím většinou stačilo, že byly ostatky svatého/svaté přeneseny na nějaké významné místo - a nemusel o tom ani třeba rozhodovat biskup. Zjednodušeně bych to zformuloval tak, že to bylo společenství věřících, které vlastně "rozhodlo" o tom, že v něčím životě hrál Bůh tak velkou roli, že ho můžeme uctívat jako svatého. I když se většinou jednalo o "ocenění" mučednické smrti, nebylo to podmínkou - např. v keltském prostředí byli od začátku uctíváni i opati, abatyše, mniši, mnišky, poustevníci a poustevnice... Prostě ti, kdo dali ve svém životě velký prostor Bohu, aby se jich dotknul a bylo to od nich nějakým způsobem hrdinské. V mnoha případech měli také pověst svatosti už za života.

Ale i dnes je to tak, že o něčí svatosti v posledku rozhodne společenství věřících, tj. církev - sice tomu předchází různá právní a další zkoumání, ale rozhodnutí je nakonec na ní. Věříme, že v celém procesu má hlavní slovo Duch svatý. Je to samozřejmě také/především otázka víry, nejenom právních procesů a zkoumání "faktů". Rozhodně si nedělejte starosti, že by uctívání "starých" svatých bylo hříchem, v tomto případě se můžete bez obav svěřit církvi a dlouhé ověřené tradici.

Co se týká různých nejstarších legend, tak by se asi musely probrat jednotlivé případy, v principu ale "legenda" neznamená nutně něco, co je "nehistorické". Zrovna o Vámi zmiňovaném sv. Václavovi máme poměrně hodně historických pramenů a existuje k němu mnoho dobré literatury. Myslím, že zrovna u něj se hlediska "historie" a "víry" docela hezky doplňují. Já osobně mám radost, že na počátku našich dějin stojí panovník, který to s Bohem myslel vážně i v dost komplikovaném prostředí a v situacích, které křesťanským postojům právě nepřály...

S pozdravem Linka víry

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus, Dějiny církve, výhrady k církvi