Láska mnohých katolíků vegetuje pod bodem mrazu

Dobrý den,
občas nahlédnu na Váš web, přičemž se vždy dozvím něco pozitivního o Bohu. Ale ouvej, znám řadu katolíků, jejichž chování ale nijak nenapovídá akceptování vámi hlásané Boží lásky. Je mi jasné, že svou práci myslíte poctivě, láska mnohých katolíků však bohužel vegetuje pod bodem mrazu. Dospěla jsem tedy k přesvědčení, že katolická církev nemá na své členy takový vliv, jak si možná duchovní namlouvají. Dobrým a soucitným člověkem lze přece být i bez Boha. Kam tedy církev zařadit? Že by Václav Klaus se svým hodnocením měl přece jen pravdu? 

Dobrý den.

Máte pravdu – církev není společenstvím dokonalých, ale hříšníků. A bylo tomu tak i za Ježíšovy doby. Možná se vám vybaví příběh povolání celníka Matouše (Mt 9,10-13), kde u stolu sedí také „mnoho celníků a jiných hříšníků”. Na stížnosti farizeů Ježíš odpovídá: “Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“ Podobná situace je popisována u Lukáše v příběhu o Zacheovi (Lk 19, 1-7). Oba dva, Matouš i Zacheus byli celníci, ten druhý dokonce velký boháč. Asi tušíme, jak ke svému jmění přišli a snadno bychom si uměli na jejich místa dosadit naše současníky. Jinde v evangeliích se dočteme, že Ježíš sedával u stolu i s nevěstkami. Často se tito hříšníci obrátili, ale o jejich dalších osudech se už většinou nepíše. Dočteme se ale o Ježíšových nejbližších, nejen o Jidášovi, ale i o Petrovi, který svému Mistru domlouvá tak hloupě, až ho Ježíš musí nevybíravými slovy okřiknout. A své chování dovrší tím, že Ježíše třikrát zapře. A v Pavlových listech se také dozvíme leccos o poměrech ve společenství prvních křesťanů. I tohle byla prvotní církev.

Myslím, že nás dnes trápí podobné starosti a chyby (vlastní i těch druhých) jako naše předky, kteří stáli u zrodu Ježíšovy církve a které, přes jejich hříchy, dnes považujeme za svaté. Církev tvoří normální lidé a není úkolem církve lidi předělávat. O to se pokoušejí sekty. Katolíci a ostatní křesťané se od těch ostatních liší snad jen v tom, že věří, že církev založil Kristus a stojí proto za to být její součástí. Může nám pomoci být více podobnými Bohu. A jestli se nám to daří nebo ne, ať posoudí On.

Přeji vše dobré.

Kategorie otázky: Víra a život (život z víry), Křesťanská etika, hřích, Církev, společenství křesťanů