Vzpomínka P. Radima Hložánka na Václava Havla

z knihy Kříž jsem hlásal, kříž jsem snášel , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří

"...Vzpomínám na něj jako na mírného člověka, ale když došlo na podstatné věci, byl pevný a neoblomný..."

Na Borech byl vězněn i Václav Havel, jak na něj vzpomínáte?

Občas jsme se setkávali a prodebatovali jsme mnohé věci. Scházeli jsme se třeba v době volna místo sportu nebo v kině. Vzpomínám na něj jako na mírného člověka, ale když došlo na podstatné věci, byl pevný a neoblomný. Uvedu příklad: Na výročí VŘSR 7.listopadu jsme byli v kině a odpoledne hráli vězni na kytary povolené písničky. Vždy, když bachař odskočil na cigaretu, spustili pořádné protistátní „divočáky“. Zatím dával Václav Havel v sále dohromady protestní petici proti politickým poměrům v Československu – v té době právě probíhalo v Madridu následné zasedání zemí, jež se přihlásily k dodržování lidských práv na Helsinské konferenci. Na Západě byli informováni o Havlově věznění, a protože soudruzi nechtěli mít ostudu, přijeli odpoledne do věznice páni z Prahy a nechali si Václava předvést. Snažili se ho přesvědčit, aby si požádal o amnestii, již mu samozřejmě chtěli hned udělit a propustit ho. Když byl odveden z koncertu, řekl jsem mu, aby na nás vězněné pamatoval, neboť jsem se domníval, že ho určitě pustí.

Večer jsem se dověděl, jak statečně obstál: řekl jim, že se ničeho nedopustil, a proto nebude o amnestii žádat, čímž by potvrdil svou vinu. Navíc ho asi tři týdny předtím schválně převedli z prádelny na nejhorší pracoviště na Borech – ke sběrným surovinám. Odděloval a třídil s ostatními měď, hliník, ocel z kabelů elektrického vedení. Musel dělat i v zimě venku, což pro něj, který trpí na zápaly plic, mohlo znamenat i smrt. A přesto je odmítl. Moc si Václava Havla vážím, ať si říká kdo chce co chce z jeho dnešních kritiků, kteří tehdy seděli doma v teple.