Jsme snad i my slepí? (Jan 9,40) - Biblický citát na dnešní den

19.12.2011, Pavel Fischer (Foto: IMA)

Dopis o Václavovi Havlovi dospívající dceři

Dopis o Václavovi Havlovi dospívající dceři

V Tokiu 18. prosince 2011

Milá Barko,
 
dnes zemřel můj prezident. Posílám Ti tento smutný pozdrav, který píšu téměř u protinožců v době, kdy si kladu otázku, co jeho smrt znamená pro naši zem. Psát Ti o někom, kohos znala odmalička jako prezidenta republiky a mého šéfa, a koho znal celý svět, není jednoduché. Ale zkusím něco napsat kvůli Tobě i ostatním dětem.

Ve svých textech se snažil zachytit,
v čem může být lidská společnost
sama sobě nebezpečná

Václav Havel se narodil o rok později než tvoje babička, takže když jsem na svět přicházel já, už měl napsané první texty, které psal pro divadlo. Psal je na psacím stroji, a byly docela originální a zábavné: snažil se totiž zachytit, v čem může být lidská společnost vlastně sama sobě nebezpečná, nebo kdy si navzájem neříkáme pravdu. Divadlo, které psal, se nazývá absurdní. On sám ale s humorem říkal, že psal přeci docela normální texty, že absurdní byla spíše doba, v níž všichni žili.

Spisovatelé museli poslouchat státní policii

Doba se sice v šedesátých letech na čas uvolnila, ale pak se zase utahovaly šrouby a spisovatelé a s nimi všichni, na které bylo vidět, se museli zařadit a poslouchat státní policii i v tom, co se smí a nesmí říkat nahlas. Lidé utíkali ze země za hranice, a ti, kdo zůstali, a kdo chtěli žít aspoň trochu svobodně, neměli vůbec lehký život. Byli sledováni policií, zatýkáni, zabavovali jim věci, zavírali je do vězení. Přicházeli o práci, na kterou se celý život připravovali. Všude byl tak trochu strach a nebylo jasné, jak dlouho ten režim vlastně bude trvat.

Jenže on se nebál

Václav Havel však se sebou nenechal moc cvičit, a tak dokonce napsal dopis prezidentu Husákovi, to bylo v roce 1975. A když v roce 1977 s přáteli sepsal vyhlášení, takzvanou Chartu 77, která připomínala lidem, co všechno se republika zavázala dodržovat a co vlastně porušuje, nastala pořádná mela. Policisté mu doslova nedali spát, chodili za ním, hlídali před domem, odváděli ho do vězení každou chvíli. Jenže on se nebál. Nebál se psát, přihlásit se o slovo, a když nemohl psát veřejně, alespoň své texty šířil. Jeho hlas bylo slyšet. Mluvil proto i za ostatní, kteří byli méně známí: uměl naslouchat, dobře formuloval. A čím více ho pronásledovali, tím větší zájem byl v zahraničí o to, co režimu vadí na jednom spisovateli.

Někdo, za něhož se nemusíš stydět

Není proto divu, že když se začal kývat režim od základů, dostal se brzy mezi kandidáty na příštího prezidenta. Znělo to sice jako naprostý sen, ale stal se skutečností. Mít na Pražském hradě někoho, za něhož se nemusíš stydět a který říká věci, co mají hlavu a patu, bylo po tolika letech opravdu veliké potěšení. Václav Havel se stal slavný, lidé ho měli rádi, získal si úctu v zahraničí a rádi mu tam naslouchali.

Václav Havel napsal, že silnější než smrt je naděje

Já jsem pro něj začal pracovat až v roce 1995, tos ještě nebyla na světě. V té době vyslovil projev, který dnes, když jsou lidé tolik smutní, stojí za to připomenout. Přemýšlel totiž o smrti a napsal, že silnější než smrt je naděje. Smrt nám byla postavena do cesty jako hráz, jako zkouška, abychom osvědčili, že můžeme mít podíl na zázraku stvoření.
Až se proto dostaneš do pocitu, že opravdu nic nedává smysl, nezapomeň na naději. Může být silnější než všechno, co na Tebe bude padat. A také pamatuj, že i lidé zdánlivě bezmocní mohou mít vlastně velikou moc. Je třeba jen sebrat odvahu a ozvat se, i když by ostatní mlčeli.

Byl to můj prezident

Jednou jsme spolu v nějaké hospodě viděli na obrazovce známou a milou tvář Václava Havla. Tys tehdy na celé kolo vykřikla: „Táto, podívej, tvůj prezident!“ Ano, Barko, byl to můj prezident. Byl to náš prezident. A protože Ti píšu od protinožců, kde jeho jméno všichni vyslovují s velikou úctou a smutkem, je třeba doplnit: byl to tak trochu i jejich prezident. A já jsem hrdý, žes ho poznala.
 
Těším se, až se zase uvidíme.
 
Tvůj táta.

 
Autor dopisu: Pavel Fischer
Nadpis a mezititulky: redakce webu vira.cz
Ilustrační foto: -IMA-
 
O autorovi: Pavel Fischer pracoval od roku 1995 v Kanceláři prezidenta na tiskovém odboru, od roku 1999 pak byl ředitel politického odboru. V letech 2003-2010 byl velvyslancem ve Francii. Se ženou Klárou má čtyři děti. Dcera Barbora (*1997), které je dopis adresován, je narozená jako druhá…
 
 

Velikonoce

(2.4.2017) Jednotlivé dny Velikonoc - Květná neděle - Zelený čtvrtek - Velký pátek - Bílá sobota;...

Svátek Zvěstování Páně (25.3.)

(24.3.2017) Žádný učený z nebe nespadl a z nebe nespadl ani Bůh. Bůh si zvolil svou cestu do světa prostřednictvím...

Namísto pohřebních květin pro kardinála Vlka přispět na hospic

Namísto pohřebních květin pro kardinála Vlka přispět na hospic
(22.3.2017) Namísto pohřebních květinových darů je vhodné zaslat i malý příspěvek na podporu Domácího hospicu DUHA,...

Fotogalerie - Miloslav kardinál Vlk

Fotogalerie - Miloslav kardinál Vlk
(18.3.2017) V sobotu 18.3.2017 zemřel Miloslav kardinál Vlk. Sdělovací prostředky publikují mnohé úvahy, videa, fotografie...

Jiří Grygar (* 17. 3. 1936)

(16.3.2017) Český astronom a astrofyzik, významný popularizátor vědy v oblasti astronomie, astrofyziky a vztahu vědy a...

Papež František - výročí volby (13. 3. 2013)

(11.3.2017) Téma  papež František ve věcném rejstříku a ve jmenném rejstříku webu vira.cz

Velikonoce pro mládež v Altöttingu

(9.3.2017) Zažij s námi největší svátky na mezinárodním setkání mladých v německém poutním místě Altötting!…

Vlajka pro Tibet

Vlajka pro Tibet
(9.3.2017) Dne 10. března 1959 bylo ve Lhase, hlavním městě Tibetu, násilně potlačeno povstání proti čínské okupaci,...

Kurzy Alfa - kurzy o křesťanství ve vašem okolí
Chcete se dozvědět více o křesťanství? Navštivte kurzy Alfa ve vašem okolí.

 

Motto

Ničím se neznepokojuj,
ničím se nermuť,
všechno pomíjí,
Bůh se ale nemění.
Máš-li v srdci Boha,
nic ti nechybí,
jeho láska stačí.
(Terezie z Avily)

Viz Taizé kánon
"Nada te turbe" (Ničím se neznepokojuj)

 

Citát webu vira.cz

Člověk, který doufá v Boha
a spoléhá se na něj,
je jako strom, 
který zapustil své kořeny
u vody. (Jer 17)