Náboženská výchova dětí

Je ještě něco horšího než otázky bez odpovědi - jsou to odpovědi bez otázky.

z knihy Láska a manželství. Největší umění je soužití s druhými. , vydal(o): Vydavatelství Grantis s.r.o. Ústí nad Orlicí

- Je ještě něco horšího než otázky bez odpovědi - jsou to odpovědi bez otázky.
- Dítě má zázračnou schopnost v náboženské oblasti napodobovat.
- V oblasti náboženské jste nejen otcem a matkou, ale též bratřími a sestrami svých dětí a dokonce jste ještě synové a dcery. V této oblasti se můžete učit i od svých dětí a můžete si s nimi vyměňovat názory.

Zvláště v náboženské oblasti se nemá používat autority. Výchova dítěte, které žije v opravdu křesťanské rodině, je v tom, že rodiče mají dost smyslu pro to posvátné a dost úcty k Bohu, aby k tomu své děti nenutili a nedělali jim z víry a jejího praktikování povinnost. Koncil vyhlásil náboženskou svobodu nevěřících. Je na čase, abychom měli úctu ke svobodě svědomí svých dětí.

Jedinou inteligentní reakcí na jednání dítěte, které odmítá se modlit nebo jít na mši, je, když mu řekneme: "Jsi ještě moc mladý. Bude lepší, když několik měsíců nebudeš chodit na mši. Musíš o tom dřív vážně přemýšlet, protože to není věc nějakého rozmaru. To je jen pro velké lidi!" Ovšem skutečnost, že dítě odmítá modlit se nebo jít na mši je důkazem, že už jste udělali chybu. Je to známka, že už jste použili své autority a že jste zasáhli předčasně.

Neznám ani jednoho chlapce nebo děvče, kteří by se nechtěli podobat svým rodičům. Je-li náboženství záležitostí dospělých, budou v něm chtít žít. Je-li však náboženství záležitostí dítěte, pak budou děti chtít jednat jako dospělí a budou chtít žít bez náboženství.

Není nic horšího než nutit děti, aby se modlily, aby chodily na mši, aby se zpovídaly. Dělalo se to celá staletí, ale pohleďte na Kristovu metodu v evangeliu: Nikdy nenutil apoštoly, aby se modlili - zdá se, že je k tomu ani nenabádal. Ale sám se modlil. Modlil se celé noci na hoře. A jednoho dne, když ho viděli, jak se vrací, plný světla, proměněný, zářící, vznešený, plný míru a štěstí, tu si řekli: "Odkud přichází, co se to s ním děje? Co se mu přihodilo? Odešel se modlit a umí se modlit." A nakonec řekli: "Pane, nenaučíš nás také modlit se?"

Máte-li děti vychovávat v náboženství, je vaší první povinností docílit, aby na vás děti naléhaly. Jinak nestojíte z hlediska náboženské výchovy za nic. Nemají-li děti touhu, aby se vám podobaly, není třeba pokoušet se o to a vnucovat jim jako vzor někoho, komu se podobat nechtějí. Budete-li se modlit vy, budou i ony toužit, aby se modlily. Stal jste se tím, komu by se i vaše děti chtěly podobat? Budou to na vás chtít - nebojte se, máte na to čas.

Obyčejně se postupuje úplně obráceně. Do čtrnácti let, dokud ti malí nešťastníci nejsou s to se vzbouřit, podávají se jim všechny svátosti do zásoby a vykládá se jim důkladně katechismus. Myslíme si totiž, že až se dostanou do věku, kdy jsou samostatní, si budeme moci s klidným svědomím říci: Udělali jsme svou povinnost.

Ale to, co na nás církev žádá, je, abyste se přičinili, aby vaše děti ve svých osmnácti letech chápaly smysl Boha a měly chuť chodit na mši. Máte tedy čas! Je to závod, v němž jde o hloubku, ne o čas. Nedívejte se tolik na své děti, podívejte se raději na sebe! Chtějí se k vám vaše děti připojit? Netouží-li po tom, musíte se změnit vy, ne ony. Co znamená mše pro vás?

Je ještě něco horšího než otázky bez odpovědi - jsou to odpovědi bez otázky. Je třeba změnit Otčenáš pro naše děti, aby už neříkaly: "Chléb náš vezdejší dej nám dnes", ale "dej nám dnes touhu po Bohu". Jde o to, aby vás vaše děti žádaly, aby se směly účastnit vaší modlitby, aby to byla pro ně tak vážná věc, věc dospělých, aby toužily růst tím, že vás budou napodobovat.

Dítě má zázračnou schopnost v náboženské oblasti napodobovat. Brzy vás předhoní. Bude-li však ohrnovat nos, je to tím, že jste se snažili působit svou autoritou. To je velmi charakteristické při večerních modlitbách v rodině. Kolik dětí dělá při tom hlouposti, jsou rozpustilé, dělají nátlak. Protože se dělá nátlak na ně, dělají to s použitím prostředků jim vlastních také. Každý autoritativní čin vychovatelův vyvolává ihned odboj toho, koho vychovává. Na každou akci odpovídá reakcí. A jsou-li děti takové, znamená to, že jste zneužili své síly. Velký pedagog Foerster říkal: "Neznám ani jednu třídu, v níž by neproudil neustálý, skrytý a potměšilý proud opozice."

Řeknete si: "Tak dobře! Necháme je tedy, ať si dělají, co chtějí!" Ve všech ostatních oblastech výchovy, ať je to výchova tělesná i mravní, tam - jak jsem vám už řekl - je třeba udat důvody našeho rozhodnutí, ale vyžadovat jeho splnění neochvějně.

Je třeba ukládat věci velmi tvrdé, ale vždy je nutno říci, proč to děláme. Je třeba, aby dítě cítilo, že neposlouchá vás, ale zásady, které i vy zachováváte. Jedině v oblasti náboženské není třeba používat autority, protože to je oblast příliš posvátná, než aby nebylo nutné vyžadovat vnitřní souhlas dítěte.

Přál bych si, aby se mravní výchova moderních dětí prováděla s nekonečně větší energií. Nedohadujme se o tom, kdy se má jít spát, kdy se vstává ani kdy se obědvá nebo večeří. Je dost oblastí, kde je možno být přísným a náročným. V oblasti náboženské je však třeba úplné svobody, máme-li u dětí vyvolat chuť a zájem.

Nevoďte děti násilím na mši každou neděli. Zařiďte v blízkosti kostelů školky pro malé děti. Ať se tam o ně starají mladé dívky a hrají si s nimi. Na základě svých zkušeností vám mohu říci, že děti se půjdou jednu neděli podívat, co se tam děje, ale určitě další neděli půjdou s rodiči do kostela. Budou na to hrdé, protože budou vědět, že mají úplnou svobodu. A při tom jsou s tatínkem a s maminkou, zvlášť, když zpívají. A ony při tom hrají vlastní úlohu. Děti se budou cítit oceněny, a to je, co požadují. Vždyť přece nechtějí nic jiného než růst. Ale jakmile je vedete násilím, jejich vlastní cena se zmenší. A jak chcete, aby to odpovídalo pojmům evangelia: "Chci, aby měli život v hojnosti." Otcovství vede až sem.

Zvláště v oblasti náboženské jste otcem a matkou. A ta nejlepší hodina náboženství, jakou můžete dát svým dětem, je ta, když se v této oblasti sami budete učit. V této oblasti jste bratřími a sestrami svých dětí. V této oblasti jste ještě stále synové a dcery. V této oblasti se můžete učit i od svých dětí a můžete si s nimi vyměňovat názory.

Ano, ještě je zde něco, co bych měl, aspoň mimochodem, říci. Mnozí z rodičů si stěžují, že si nevyměňují názory se svými dětmi. A je pravda, že je to bolestné. Většina dětí nemluví se svými otci.

Vzpomínám si na jednoho žáka, který pocházel z početné rodiny. Dětmi se tam zabývala zřejmě jen matka, protože otec byl velmi zaměstnán. Jednoho dne chlapec mimořádně neuspěl při zkouškách, proto se otec rozhodl, že zasáhne, a chlapce si ponechal doma, aby prý ho zkrotil. Sešel jsem se s tímto "zkroceným" chlapcem asi po 14 dnech prázdnin. A chlapec mi řekl: "To jsou ty nejkrásnější prázdniny v mém životě!" - "To není možné, vždyť jsi byl přece o těchto prázdninách potrestán!" - A jeho odpověď? "Viděl jsem tatínka." - "Co tím chceš říci, že jsi viděl tatínka?" - "To je tak - tatínek mě každý den zavedl do své kanceláře, viděl jsem, jak pracuje, a mohl jsem pracovat s ním (myslím, že lepil známky). Pak mne vzal tatínek do restaurace a pak jsme spolu hovořili. Ještě nikdy jsem nebyl tak šťastný!" Inu, otec ho potrestal!

Ano, jsou rodiče, kteří si stěžují, že nemají důvěru svých dětí. Ale je jen jediný prostředek, jak získat a mít důvěru svých dětí. Začněte jako první, přátelé! Když vy nemluvíte o sobě, jak chcete, aby to dělaly vaše děti?

Moderní mládež získala rovnoprávnost. To je preface o Nejsv. Trojici. Otec jednal ve své velebnosti tak dobře, že učinil svého Syna sobě rovným. Vyvýšil ho k sobě. Budete-li se svými dětmi hovořit, budete-li jim naslouchat, budete-li se jich ptát, budete-li se s nimi radit, budou cítit, že se s jejich názorem počítá, a pak budou s vámi také mluvit. Mnoho dětí si stěžuje, že maminka neposlouchá to, co říkají, že tatínek nemá čas na to, aby je poslouchal. Budete-li to dělat také tak a nějakou dobu je nebudete poslouchat, neřeknou vám už nic, protože se naučí mlčet.

Vzájemné spojení mezi rodiči a dětmi existuje zvláště z hlediska náboženského. Je nutné, abyste zůstali dost mladí, abyste pořád byli dost dětmi, abyste měli co svěřovat, abyste dělali své objevy, které byste svým dětem svěřovali, a abyste byli schopni přijímat to, co by ony o svých objevech sdělovaly vám.