Milý Petře,

zrcadlo našich zrad

z knihy Otevřené dopisy , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Milý Petře,

když ti píšu, myslím znovu na onen večer, kdy stál Ježíš před soudem a byl pak odsouzen k smrti a ty ses na dvoře ohříval u ohně. Tam jsi ho zapřel.

Sázím se, že když jsi zradil Ježíše, pak přestože jsi byl tak blízko u ohně, aby ses zahřál v nočním chladu, mrazilo tě na celém těle a u srdce. Vždyť když někdo miluje, ale uvědomí si, že chybil, srdce mu zledovatí!

Proléval jsi slzy, když sis uvědomil, cos udělal, protože je pravda, co o tobě píše Heinz: "Petr nezapírá Ježíše z pouhé zbabělosti. Nikdy se neprojevil jako zbabělec. Nechybí mu charakter, ochabuje jeho víra."

Ježíš přece věděl, že ho zapřeš, a přece ti chtěl jednoho dne odhalit tvé poslání a řekl ti: "Petře, na tobě zbuduji svou církev." Pro Ježíše, pro ostatní učedníky, pro křesťany všech dob jsi vždycky představoval víru, měl jsi vůdčího ducha. A přece jsi zradil Mistra. Proč? Snad proto, že Bůh, který neponechává nikdy nic náhodě, chtěl nám tvým prostřednictvím říct, že přes naše slabosti nás miluje nekonečnou láskou.

Milý Petře, když uvažuji o tom, co se ti přihodilo, myslím na naši křehkost, na naši malověrnost, na naši omezenou lásku k Bohu, na naše sobecké zájmy.

Naše víra, často zárodečná, nás často vede k tomu, abychom si vytvořili "boha" k svému užívání a konzumování nebo morálku přizpůsobitelnou každé situaci. Jsme jako ty, Petře, když zapíráme Ježíše v malých nebo velkých životních zkouškách, při kterých by zralá víra vnukala naopak naprostou důvěru v Boha, jistotu, že za onou otřesnou nebo dramatickou událostí chce nám dát Bůh znamení milosrdenství.
Milý Petře, tvá zrada mi také připomněla a trochu oživila, co cítil Ježíš při tvém zapření. Také toto utrpení mělo být zřejmě součástí jeho pašijí.

Biblická moudrost nás napomíná: "Přítel je poctivý, i když tě zraňuje, nepřítel tě klame, i když tě líbá ... Přátelit se s kdekým je ke škodě; kdo však miluje, přilne víc než bratr." Jaké hluboké zklamání, jakou hořkost a sklíčenost v sobě pociťujeme, když shledáme, že jsme byli zrazeni, obelstěni někým, s kým nás pojilo hluboké přátelství!

Ale Ježíš tě neodsoudil, dokonce tě měl i nadále rád. Když máme někoho rádi, milý Petře, nedovedeme přát zlo tomu, kdo nám je působí. Jakmile máme nenávistné pocity vůči někomu, koho milujeme a kdo nám ublížil, je to známka, že naše láska nebyla pravá, že to nebylo upřímné přátelství.
Je doba, kdy se mají dokázat city mezi osobami, láska, úcta, náklonnost. Sirachovec říká: "Přítel tě miluje za každé okolnosti, je to bratr v den protivenství."
Milý Petře, také nám se stává jako tobě, že milujeme přítele, a přece ho zapřeme. Ale důležité je, abychom uměli uznat své křehkosti a snažili se je odstranit. Díky za tvé slzy lítosti a za pokání! Poučil jsi mě, že naděje nikdy nepřestává, že se hodí vždy a pro všechny. Bezpečná naděje z vědomí, že Někdo nás bez ohledu na naše viny miluje.