Máme sami jasno v základních pojmech?

Nejen eutanazie, ale už sama žádost o ni vždycky znamená selhání. Selhání lékaře, selhání společnosti, selhání okolí žadatele nebo žadatele samotného.

Zkušenosti posledních měsíců (psáno roku 2002 – pozn. redakce webu) ukazují, že kluzký svah, zdůrazňovaný často v souvislosti s eutanazií, státní hranice nerespektuje a je třeba se mít na pozoru. Asi před dvěma roky Český rozhlas marně hledal jednoho jediného lékaře, který by v živě vysílaném dialogu obhajoval aktivní eutanazii. Tehdy se k tomu nikdo z našich kolegů nepropůjčil. Avšak bezprostředně po schválení zákona o beztrestnosti lékaře v Nizozemí to už problém nebyl. Mladý český lékař, za určitých okolností schopný usmrtit svého pacienta, svůj postoj v tomto celorepublikovém médiu hrdě a bezostyšně prezentoval jako "právo", jako "pokrok", jako "vymoženost". A spolu s ním se na kluzkém svahu bohužel nechtěně ocitli všichni jeho kolegové. Všichni totiž musíme počítat s tím, že dříve nebo později na nás může být vyvíjen nátlak, abychom ze svých zásad ustoupili. Tomu se musíme bránit. Zkusme si proto už teď zodpovědět několik otázek.

Máme sami jasno v základních pojmech?

Většina z nás se asi shodne na tom, že široká laická veřejnost v našich zemích zdaleka není připravena na vážnější diskusi o eutanazii, tím spíše ne na referendum o ní. K něčemu takovému by proto nemělo dojít. Veřejnost lékařská je však pod vlivem různých tlaků nucena čas od času se nad touto otázkou zamýšlet, tříbit si názory a ujasňovat pojmy. O ty tady podle mého názoru jde v první řadě. Pokud se nesejde zcela homogenní skupina diskutujících, která si notuje, obvykle má člověk dojem, že se ocitl v Babyloně a je očitým svědkem zmatení jazyků. Ze školy všichni známe základní dělení eutanazie na aktivní a pasívní. Shodneme se i na tom, že aktivní znamená plnou stříkačku, pasívní znamená odkloněnou stříkačku. Shodneme se obvykle i na obsahu pojmu aktivní eutanazie a myslíme tím všichni totéž, i když jedni s ní souhlasí, druzí nesouhlasí. Ale víme, o čem mluvíme.

Horší je to s eutanazií pasívní. Obsah tohoto pojmu je chápán různě, bývá zamlžován, směšován a zaměňován s právem nemocného na přirozený odchod ze života, s tím, čemu říkáme dovolit odejít, když uzrál čas. Tím vzniká problém a mnohá zbytečná nedorozumění. Tradiční dělení eutanazie na aktivní a pasívní vyhovovalo možná v době, kdy celkem o nic nešlo. V době, kdy debata na toto téma byla více méně pouze akademická. V době, kdy od lékaře nikdo smrt nežádal. Dnes evidentně nevyhovuje. Snáze bychom se mezi sebou domluvili, kdybychom pojem eutanazie používali výhradně pro úmyslné ukončení života, bez ohledu na to, zda pomocí stříkačky plné nebo odkloněné. A bylo by jasno. Pak by už nebylo možné nařknout z pasívní eutanazie lékaře, který respektuje právo dobře poučeného pacienta odmítnout léčbu nepřiměřeně ho zatěžující a obtěžující. Léčbu, ze které (ze svého pohledu!) nemá profit.

Současný zmatek v terminologii bohužel často obhájcům eutanazie vyhovuje. Právě proto, že umožňuje mlžení. Rádi argumentují tím, že eutanazie se přece děje úplně běžně ve všech zdravotnických zařízeních, která nejsou schopna poskytnout nemocnému vše, čeho je současná věda schopna. Že ji vlastně provádí každý, kdo účinně léčí bolest. Argumentace je to sice demagogická, leč něco pozitivního v tom zahlédnout přece jen lze. Je vidět, že svědomí nemlčí a to je dobře. Kdyby si totiž tito zastánci kultury smrti byli opravdu tak jistí, že obhajují dobro, nepotřebovali by se hájit slovy "však oni taky".

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Marie Svatošová

Související texty k tématu:

Smrt a umírání:

Co chceš, aby o tobě lidé říkali, až umřeš? Mluvil jsem s jedním vytrénovaným mladíkem a řekl jsem mu: „Až zaklepeš bačkorama, spustí tě do jámy a potom si dají si řízek..."
Co míní embrya o následujícím životě? V břiše těhotné ženy se ocitla tři embrya. Jedno z nich byl malý věřící, druhé malý pochybovač a třetí malý skeptik. Malý pochybovač se zeptal: "Věříte vlastně v život po porodu?"
Máte strach ze smrti? Otázka, která rozesmála Matku Terezu Při jednom ze svých rozhovorů jsem se Matky Terezy zeptal: "Máte strach ze smrti?" Na okamžik se mi zadívala do očí, a pak se nahlas rozesmála. "Ne, vůbec," prohlásila.
Smrt jako svatba s Bohem Když zemřela má matka, se sourozenci jsme připravovali její pohřeb. Zvažovali jsme, které písně ráda zpívala.
Smrt, posmrtný život Jít ve stopách Ježíšových je naším povoláním. Je to jediná cesta, která vede skrze smrt k životu.
Modli se za svou smrt To nejtěžší je správně zemřít. Je to zkouška, jíž nikdo neunikne. Modli se i ty o sílu pro tuto zkoušku... (Dag Hammarskjöld 1905-1961. Švédský spisovatel a diplomat, generální tajemník OSN)
Další texty k tématu smrt a umírání zde