Zase oživ plamen Božího daru. (2 Tm 1,6) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Joachim Meisner

Člověk by si sám musel stáhnout kůži

aneb bezbožníci neexistují

z knihy Dívat se srdcem , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Od rakouského literáta Franze Grillpazera pochází věta: "Cesta novějšího utváření člověka vede od humanity přes nacionalitu k bestialitě." Má pravdu. Potřebujeme Boha kvůli člověku…

V každém člověku je skryto to, co nazýváme náboženstvím, a pokud ho nějaký systém - jako komunismus - neobsahuje, pramení z toho velký odpor proti tomuto systému.

Komunisté to poznali, a proto si řekli: vůbec nám neprospívá, když projektujeme velké ideologie; musíme ovládnout duši, srdce, náboženství. Teprve tehdy budeme sedět pevně v sedle. Proto vyvinuli "antisvátostný" program: socialistické vítání občánků náhražkou za křest - začátek života bez Boha; socialistické přijetí čtrnáctiletých mezi dospělé místo biřmování - mládí bez Boha; socialistický sňatek místo svátosti manželství - partnerství bez Boha; socialistický pohřeb místo křesťanského pohřbu - smrt bez Boha. To byly zcela vědomé "antisvátosti". Nebo: v každém podniku musel být socialistický koutek například s obrazy Honeckera a Brežněva. Bylo tam také heslo měsíce a jednou týdně se tam lidé shromažďovali jako k pobožnosti. To byla chabá náhražka opravdové domácí kaple. Zcela vědomě komunisté hlásali, že je třeba se tam pokoušet společně recitovat socialistické texty, nacházet společné písně, neboť tím bude vytvářeno společné uvědomění. To znamená, že zcela vědomě imitovali liturgii církve…

Avšak lesk bez události nikoho nenasytí...

Není zapotřebí lidem víru vůbec vemlouvat - nesou ji totiž jako věrné Boží obrazy v sobě. Každý nese Boží profil v sobě samém a kdyby tohoto Boha opravdu zapudil, sám by si jaksi musel stáhnout kůži…

Církev vlastně nemusí dělat nic jiného než se pokoušet víru v člověku probudit.

Jinými slovy: viděno z Božího perspektivy neexistují žádní bezbožníci, protože Bůh nikoho nepouští a každého člověka drží - jinak bychom upadli do nicoty. Já však musím - jako proutkař - vyhledat místo, na kterém Bůh člověka drží. U každého je jinde. Kdybych ho našel, mohl bych mu snadněji pomoci uvědomit si jeho víru v Boha. Proto máme při nové evangelizaci velkou šanci…

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody.
(Jr 17,5)

Den památky obětí holocaustu 27.1.

(26. 1. 2026) Holokaust - holocaust - šoa - genocida - znamená systematické pronásledování vyvražďování Židů za Druhé světové války.…

26. 1. 2026 - Benefiční koncert na podporu projektu Šance

(23. 1. 2026) Projekt Šance slaví 30 let intenzivní činnosti pro „děti ulice“ benefičními koncerty. Díky…

21.1.1953 mě zatkla komunistická tajná policie

(21. 1. 2026) „Jste zatčen, nedělejte žádné hlouposti.“ Když se za mnou pak zavřely vrata věznice, tak hned povel:…

Neděle Božího slova - 3. neděle liturgického mezidobí

Neděle Božího slova - 3. neděle liturgického mezidobí
(20. 1. 2026) Vždy 3. neděle liturgického mezidobí je v církvi věnována „slavení a šíření Božího slova a úvaze nad ním“.

6. - 8. 2. 2026 Chyť mě, když to dokážeš - víkendovka pro mladé 18- 30 let

6. - 8. 2. 2026 Chyť mě, když to dokážeš - víkendovka pro mladé 18- 30 let
(18. 1. 2026) Čas ticha i sdílení, čas na otázky i radost, prostor pro hledání blízkosti – k sobě, k druhým i k Bohu.