Bůh – nelítostný soudce?

z knihy Andělé v kurzu , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Jedna maminka si vyjela se svou dvanáctiletou dcerou z města na venkov. Jak tak cestují po Bavorsku, míjejí četné křížky podél cest, až se u jednoho z nich zastaví. Maminka vezme dcerku za ruku, přistoupí blíž ke kříži, ukáže prstem na podobu Ukřižovaného a prohlásí: „Od toho tady se drž dál. Ten nabízí jenom utrpení a smrt. A když nejsi ochotna dobrovolně trpět, začne hrozit pekelnými mukami. Takové je celé křesťanství. Nic než utrpení a strach. Varuju tě před ním!“ Měla ta matka pravdu? Je křesťanství opravdu temným náboženstvím? Šíří opravdu jen hrůzu a děs?

Ovšem, je pravda, že skutečně byly doby, kdy platilo za křesťanské, když se někdo vzdal veškerých životních radostí a snažil se napodobovat Ježíše v jeho utrpení. Tehdy se víra živila strachem z pekelných hrůz. Křesťané se třásli hrůzou přede dnem posledního soudu, protože se báli, že se Bohu ničím nezavděčí. Ve středověku si lidé představovali Boha jako „nelítostného soudce“. I dnes se ještě občas stává, že náš vztah k Bohu zamořuje strach. Existuje však na to jistý a rychle účinkující protilék: pohled do Bible.

Při něm se temný obraz rázem prosvěcuje, jako když v zasmušilém podzimním dnu slunce prorazí temná mračna. Jaké je poselství evangelií? Že i to nejstrašnější utrpení můžeme vyvážit nadějí na život, ze kterého už nás smrt nedokáže vyhnat. Ježíšův hrob je prázdný, Pán vstal z mrtvých a kříž se zmučeným tělem u kraje cesty se stal znamením vítězství nad smrtí. Jak zní poselství svatého Pavla? Že nemáme důvod k zoufalství, protože nás čeká svět bez smrti, život bez nemocí a trápení. Jaký smysl má tedy poslední soud? Že všichni ti velcí lotři, kteří navzdory svým odporným zločinům za života bez úhony unikali trestu, přece jen budou voláni k zodpovědnosti, a že všichni ti, kteří neokázale šířili dobro, dojdou své odměny.

Poslední soud nastoluje to, co si všichni přejeme: skutečnou, pravou spravedlnost. Tedy ani stopy po utrpení, strachu a smrti. Křesťanství je ve skutečnosti vyznáním života. Naši touhu po životě bere tak vážně jako žádné jiné náboženství. A právě proto bych byl býval rád při tom, když si ta dáma vyjela s dcerkou k venkovskému křížku.