Sekce: Knihovna

James A. Feehan

Ani trošičku jsem se nebál

z knihy Bůh ukrytý v příbězích , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Do nemocnice přijali malého chlapce, aby mu vytrhli mandle. Z vyhlídky na to, co se má dít, byl tak nervózní, že lékař poradil jeho rodičům, aby, než skončí operace, počkali venku. Když ho pak přišli navštívit, báli se, že bude celý zničený a v šoku. K jejich údivu ho ale našli, jak vzrušeně sedí a je celý žhavý vypravovat jim svou zkušenost.

"Byl tam Bůh!" vykřikl. "Viděl jsem ho. Mluvil se mnou." "Jistěže tam byl Bůh, miláčku," řekla mu matka, "ale neviděl jsi ho a docela určitě s tebou nemluvil." "Mluvil, mluvil, " trvalo dítě na svém.

Pak se ho zeptal otec, jak Bůh vypadal. "Byl celý v zeleném a viděl jsem jen jeho oči. Měl zelené šaty a zelenou čepici a zelenou látku přes pusu." "Aha," řekl otec a snažil se skrýt své pobavení, "a jak jsi přišel na to, že je to Bůh?"

"Víš, tati," odpověděl chlapeček, "kolem mě byli tři celí bílí andělé a dva z nich byly slečny andělky a ten třetí byl pán anděl. Pán anděl mi řekl, ať otevřu pusu. Podíval se dovnitř a všecko, co viděl, hned hlásil tomu zelenému. A řekl: 'Pane Bože, pojďte se podívat na ty mandle.` Tak Bůh přišel a podíval se a pak mi řekl: `Neboj se. Neublížím ti.' A já už se pak ani trošičku nebál, protože mi to dělal sám Bůh!"


***

Se svolením převzato z knihy: Bůh ukrytý v příbězích, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství v r. 2002 (1988).

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Jste mé ruce a nohy
• Neživoříme jen?
• Ježíši, tady Jim
• Proč muži pláčou
• Víra Mary Ryanové
• V každém člověku je Kristova tvář