Články
17. 6. 2009
16. 6. 2009, Jaro Křivohlavý
Vyrazím ti dva zuby za jeden můj
Složitost života a odlišnost lidí vede k tomu, že ve vzájemném jednání dochází ke konfliktním situacím. Ty si vyžadují řešení. Jaké? Do popředí se dere nejjednodušší řešení. Psychologové zde hovoří o vrozené reakci. Filozofové tuto reakci nazývají obrazně - řešením typu oko za oko a zub za zub. Protože mne ale vyražení mého zubu bolí více, nežli když vidím, že jsem já vyrazil zub tobě, tak ti raději vyrazím zuby dva, abych měl pokoj, že jsme si vyrovnáni.9. 6. 2009, Adrian Pavel Zemek
Bože, jestliže jsi, dej se mi poznat!
Proč dnes hledat Boha? Myslím si, že hledat proto, protože Boha nemůžeme vidět ani dokázat jeho existenci důkazy na způsob přírodních věd, tedy nemůžeme ho vidět, sahnout si na něj. Myslím si, že stojí za to člověku, který zatím v Boha nevěří a jeho existenci neuznává, položit si otázku "A co když je?" /.../8. 6. 2009, Walter Trobisch
Muž, který se doma cítí jako páté kolo u vozu,
Čím začíná otcovství? Náčelník Chaggasů řekl svým mužům: „Dobře se starejte o těhotnou ženu. Je nejdůležitějším členem našeho kmene.“ Tento moudrý africký náčelník dávno objevil to, co zjišťují moderní psychologové a psychiatři – že přijetí dítěte a budování jeho sebevědomí a sebeúcty začíná dlouho před narozením. Jestliže si otec uvědomuje, že je pro budoucí dobro svého dítěte důležitý, nemusí se nikdy cítit zbytečný.6. 6. 2009, Josef Maureder
Máte rakovinu
Ležel jsem sám, bojoval i se slzami, hledal nějaký pevný bod, o který bych se mohl opřít, možná člověka, který by mi mohl pomoci? Bylo mi, jako kdyby se všechno rozpadalo, jako kdyby mi byl kousek po kousku a bolestně rván z těla život. Bylo to období velké slabosti a stále znovu jsem zakoušel pocit bezmoci, který byl zesilován bolestmi.3. 6. 2009, Josef Maureder
Má s námi Bůh neměnný plán?
Stále znovu se lidé nechávají blokovat strnulým a „monolitickým“ obrazem Boha: Boha, který má s tímto světem a každým člověkem pevný plán. Často se domníváme, že náš život bude vydařený, poznáme-li neměnnou Boží vůli a budeme-li podle ní žít. Avšak smůlu by měl ten, kdo by se jednou zmýlil.2. 6. 2009
Nové číslo časopisu IN!
Na co se můžete těšit v černovém čísle časopisu IN!? Tak především na oblíbený fotoromán. Myslím, že při jeho čtení si nejedna čtenářka pomyslí, že jeho děj důvěrně zná. Hlavní hrdinky jsou totiž dvě rodné sestry, které to spolu nemají zrovna jednoduché. Dál se můžete těšit na rozhovor s Matoušem Rumlem, se kterým jsme se viděli na setkání čtenářek v Ústí nad Orlicí naživo. Kdo je zvědavý, jak jsme se na setkání měli a nebyl tam, najde na dalších stranách fotoreportáž.31. 5. 2009
Proč nenacházíme štěstí?
Proč nenacházíme štěstí? Protože je hledáme tam, kde není - na vrcholu své existence, ve velké dálce. Ale ono se naopak nachází na klidném, stinném a dobře skrytém místě28. 5. 2009
Když se nám mnohé v životě zdá nesrozumitelné
Ježíš řekl: "Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli unést. Ale až přijde Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy." (Jan 16, 12-13b) Volejme Ducha svatého ve chvílích, když se nám mnohé v životě zdá nesrozumitelné, když se nenaplňují naše představy, když naše snahy vycházejí naprázdno, když pořád padáme...26. 5. 2009, Václav Vaško
Kdo by neměl strach? Strach je strašný tím, že nás činí bezmocnými
Dotaz čtenáře: Co byste řekl mě, člověku, který ne zrovna s nadějí vzhlíží do budoucna? Jak se nebát jít životem dál v ústrety nejistotě? Odpověď: Kdo by strac h neměl? Strach je strašný tím, že nás činí bezmocnými a tím i ohroženějšími. Nesmíme ale zapomínat na ... naději.25. 5. 2009, Václav Vaško
Jsem na tebe hrdý, hlavně nezraď!
Jeden z pětice estébáků v civilu mě doprovodil do koupelny, počkal u pootevřených dveří záchoda, nedovolil je zavřít, a stál při mně, dokud jsem si nedooblékl zimník. Nenamítal, abych se šel rozloučit do pokoje s rodiči. Máma i táta stáli uprostřed, soudruzi přecházeli sem a tam, nikdo ani slovo. S rodiči jsme se objali a políbili, udělali mi křížek na čelo. Táta řekl: "Jsem na tebe hrdý," a máma: "Hlavně nezraď," a pokusila se o úsměv.21. 5. 2009, Václav Vaško
Co konkrétního byste poradil lidem, kteří se snaží orientovat v životě?
"Co konkrétního byste poradil lidem, ketří se dnes snaží orientovat ve svých životech, v nesrozumitelné době a poměrech? Podle čeho se měl člověk řídit? Jaký praktický ´program´ byste mu doporučil?" Václav Vaško: "Pochopit v čem jsem jedinečný /.../ a podle míry svých schopností přispět k polidštění prostředí v němž žiji." Celý rozhovor s Václavem Vaško.21. 5. 2009, Václav Vaško
Zemřel Václav Vaško. Základní informace a odkazy.
V Praze ve středu 20.5.2009 ve věku 88 let zemřel Václav Vaško - český diplomat, politický vězeň, historik a autor několika knih zabývajících se dějinami poválečné katolické církve u nás a pronásledováním jejích členů, které sám prožil. Poslední rozloučení se uskutečnilo ve čtvrtek 28. května 2009 od 10:00 hodin v pražském kostele Nejsvětějšího Salvátora u Karlova Mostu.20. 5. 2009, Aleš Opatrný
Slovo ´stáří´ dnes zní skoro jako nadávka
Slovo „stáří“ dnes nemívá právě nejlepší zvuk - ani u lidí, ani u věcí. Co je nové, to je vždy prezentováno v nabídce reklamy jako lepší, co je starší je zastaralé a tedy horší nebo přímo nepoužitelné. U řady technických produktů tomu tak skutečně je. Nová auta, telefony, počítače jsou dokonalejší než staré a ke starým typům se vracíme jen z nostalgie. Pro starší a staré lidi se dnes používá jakási elegantnější náhrada, totiž výraz „senior“. Zkusme chvíli uvažovat o tom, proč má stáří dnes mnohdy „špatnou pověst“, proč s ním máme obtíže.19. 5. 2009
Zidealizovaná představa partnera…
Mnoho nezadaných má zafixovanou zidealizovanou představu o partnerovi. A hledají někoho přesně takového. Hledají vlastně svou fantazijní představu, ne reálného člověka. Pak dlouhá léta nenacházejí, protože nikdo se do té jejich představy zcela nevejde, ani vejít nemůže. Jejich ideální představa bude vždycky lepší než jakýkoliv živý partner. A tak zůstávají (prozatím) sami.17. 5. 2009, Anselm Grün
Nic není samozřejmost
Vděčný člověk dokáže za cokoli poděkovat. Hned ráno děkuje za to, že mu Bůh daroval nový den, že vstává zdravý, že má kolem sebe svou rodinu...11. 5. 2009
Mateřství: zážitek podobný smrti
Týden po narození našeho prvního dítěte jsem utekla. Během toho prvního týdne jsem spala pokaždé jen několik málo hodin a po zbytek času jsem kojila, s výjimkou jediné chvilky, kdy jsem s pocitem provinění nechala lehce spící dcerku na pět minut na naší posteli, abych se osprchovala, přičemž ona během těch pěti minut z postele sklouzla a křičela, běžela jsem k ní, sevřela jsem ji v náručí, vzlykala a bála jsem se, že má poškozený mozek.9. 5. 2009
Mateřství: velké množství zdánlivě neužitečných úkolů
O matkách se někdy předpokládá, že nic moc neumějí. Předpokládá se, že nemají nad druhými moc. O matkách se předpokládá, že nevydělávají peníze. Matky trpí tím, že mají ve společnosti nízké postavení. Někdy jsou matky považovány za jakési živoucí fosílie a jakési podivné připomínky vzdálené minulosti, kdy všechno bylo úplně jinak.7. 5. 2009
Dobrodružství seznamování
Ve svých pubertálních letech jsme se sestrou po doručení nového čísla časopisu AD ze všeho nejdříve nalistovaly rubriku seznamovacích inzerátů. Ne snad proto, že bychom touto cestou hledaly partnera, ale považovaly jsme to za nejzábavnější část časopisu. Představovaly jsme si, kdo se za jednotlivými inzeráty skrývá, a některým jsme se bezostyšně smály. Uběhla spousta let a došlo i na nás.5. 5. 2009
Mateřství vzbuzuje strach
Mateřství je povolání, které vzbuzuje strach. Začíná devíti měsíci tělesného nepohodlí, po němž následuje bolest, která je tak nesnesitelná, že si to lze jen stěží představit. Pak přicházejí po nějakých dvacet let vyčerpávající úkoly a nesčetná rozhodnutí, která mění život a představují zásadní životní náplň. Je bezpochyby obávané, náročné, ale přináší také naplnění.
Sekce: Články
