Články
17. 12. 2009
14. 12. 2009
Víra je anténa
Víra je zde na zemi jediným běžným prostředkem, jak získat anténu do neviditelna, to jest do pravé skutečnosti (Abbé Gaston Courtois). Život bez víry je složitý. (Joseph kardinál Ratzinger, nynější papež Benedikt XVI.)11. 12. 2009
Betlémské světlo v ČR
V sobotu 12.12.2009 přivezou brněnští skauti Betlémské světlo Pendolinem Českých drah spojem SuperCity Antonín Dvořák SC16, odjezd z Vídně je 15:33, příjezd do Brna na hlavní nádraží je v 17:30. V neděli 13.12.2009 pak bude Betlémské světlo slavnostně předáno na deváté ranní bohoslužbě v katedrále na Petrově.9. 12. 2009
Je třeba mnoho rukou přiložených k dílu
Stromeček, dárky, pohádky, cukroví – to všechno k Vánocům neodmyslitelně patří. Stejně, nebo možná ještě více ale k Vánocům patří jesle, ve kterých leží chudé, bezbranné, nepřijaté dítě dvou přistěhovalců. A proč oba tyto aspekty Vánoc nespojit?7. 12. 2009, Pavel Mareš
Špičkové dílo moderní biblistiky: Jeruzalémská bible
Hlavní odlišnost české Jeruzalémské bible od jiných vydání Bible spočívá v klasické katolické přidané hodnotě: ve výkladu, komentáři, poznámkách, úvodech, které nás orientují v často nepřehledném biblickém terénu.6. 12. 2009, Hana Pinknerová
Dárky - různá kriteria hodnocení
Vánoční dárky lze hodnotit podle mnoha kritérií. Můžeme je dělit podle toho, jak dlouho nám připomínají Vánoce. Některé dárky zazáří jako prskavky a zhasnou. Potěší, možná pobaví, pak je někam uklidím a při příštím jarním úklidu vyhodím do koše.3. 12. 2009, Marie Svatošová
Měl bych mít bílou hůl
Rozsvěcím svíci na adventním věnci a znovu, dnes už poněkolikáté se v myšlenkách vracím na jednu hodně rušnou pražskou křižovatku. Na tu, na které jsem ráno nepřevedla mladého člověka s bílou holí na protější chodník. Nepřevedla, protože jsem nechtěla o tuhle příležitost připravit jiného mladíka, který očividně vybojovával svůj zápas: „Mám, nemám?“2. 12. 2009, Max Kašparů
Mikuláš očima dětského psychiatra
Z praxe znám případy, kdy rodiče své předškolní, neposedné dítě straší celý rok čertem, který si je "na Mikuláše" vezme do pytle a do pekla. Když se blíží 5. prosinec, dítě se ocitá v napětí a strachu. Domnívám se, že takové jednání "matky" by se mělo trestat. Strach totiž není dobrým výchovným prostředkem. Ovšem někteří rodiče nic jiného než strašit neumí.30. 11. 2009, Miloslav Vlk
K čemu advent a církevní rok?!
Celý okruh církevních svátků („liturgický“ či „církevní rok“) přichází na pomoc naší paměti: každoročně vyvolává dějinné Boží činy a události a nechává je působit v našem životě. Liturgický rok není pouze úsilím nenechat tyto události zapomenout. Nejsou to jen pouhé vzpomínkové výlety do minula. Když totiž křesťané slaví jednotlivá tajemství vykoupení, otevírá se tím bohatství mocných Božích činů. Jsou tak neustále aktualizovány, aby z nich mohli čerpat sílu věřící všech dob a všech zákoutí světa.27. 11. 2009
Vzkaz Marie Svatošové na ČT (k shlédnutí i online)
Lékařka Marie Svatošová (*1942) po pádu komunismu opustila ordinaci, aby v Česku uskutečnila myšlenku hospiců, kterou znala ze samizdatové literatury. Založila Sdružení Ecce homo pro podporu hospicové a domácí péče o umírající. Za její pomoci se v roce 1995 otevřel první český hospic v Červeném Kostelci, další pak následovaly. 15-ti minutový Vzkaz Marie Svatošové (online) ke shlédnutí zde26. 11. 2009
Každého může hudba ovlivnit jinak
U každého člověka může hudba ovlivnit prožívání (nejen) víry jinak. A nezáleží podle mne ani tak na druhu hudby či na hudbě samotné, ale mnohem víc na temperamentu člověka, jeho zkušenostech, formaci, na jeho momentálním rozpoložení a také na hloubce jeho víry. Dokážu si tedy představit, že mladého člověka (středoškoláka) společně zpívaná rytmická hudba s duchovní tematikou může nasměrovat ne snad k víře jako takové, ale určitě k živému křesťanskému společenství. Vyzrálého a zkušeného posluchače klasické hudby může duchovní hudba přimět k hlubšímu přemýšlení a rozjímání.20. 11. 2009, Jaro Křivohlavý
Byl pozdní večer, ale nebyl první máj.
Byl pozdní večer, ale nebyl první máj. Právě naopak – byl sychravý podzim. Slabě mžilo a byla zima. Šel jsem domů prázdnou ulicí a u jednoho domu jsem viděl starší paní. Stála opřena o zeď domu. Bylo jasné, že s ní není něco v pořádku. Pozdravil jsem ji a snažil jsem se jí zeptat, zda nepotřebuje pomoc. Po chvíli se ke mně otočila a já zjistil, že pláče. Vzlykala a z toho, co všelijak málo srozumitelně říkala, jsem usoudil, že ztratila klíče. Žije sama, nikoho nemá a domů se nemůže dostat. Další vyptávání nikam nevedlo. Stále jen plakala.18. 11. 2009
Nepoučili jsme se, aneb ohlédnutí na léta po roce 1989
Radikálním zločinem komunismu nebylo jen zabíjení. Zločinem komunismu bylo setření rozdílu mezi dobrem a zlem, ono zamlžení svědomí, které už neví, kdy nás má varovat. Ona nejistota, s níž se ke komukoli blížíme, protože jsme všichni učiněni stejnými, matnými a nevypočitatelnými. Zločinem komunismu je to, že uvádí lidi do pekla všeobecně nedůvěry. Společnost lidí dlouhodobě zbavená jakéhokoli kritéria, a tím i smyslu pro právní řád, je zcela otevřená nebezpečím, která se k ní valí z liberální společnosti.15. 11. 2009, Václav Vaško
Listopadové události roku 1989
Sedmnáctého listopadu odpoledne jsem cestou do práce neodolal a zašel na Albertov, kde se studenti chystali oslavit Mezinárodní den studentstva. Připomínka nacistického teroru se změnila v protest proti současné komunistické totalitě. To, co následovalo po krutém zákroku policie na Národní třídě, bylo velkolepější než všechny moje ruzyňské sny o agónii a konci komunismu u nás.13. 11. 2009, Benedikt XVI.
Pád mnoha ´mocných´
Minulé století vidělo padnout nemálo mocných, o nichž se zdálo, že dosáhli výšin takřka závratných. A najednou byla jejich moc pryč. Ti, kdo popírají Boha, a v důsledku toho postrádají úctu k člověku, mají – zdá se – snadný život a dosahují materiálního úspěchu. Stačí však nahlédnout pod povrch, a zjistíme, že tito lidé jsou nešťastní a nespokojení.6. 11. 2009, Jaro Křivohlavý
Žer nebo budeš sežrán
Když jsem byl v Anglii, zašel jsem se mimo jiné podívat do Cambridge do ústavu fyziky, kde byl před lety vedoucím Isaac Newton. Chtěl jsem vidět tu jabloň, na níž se on kdysi díval. Když viděl, jak z ní padá jablko, vyvodil z toho tři základní zákony gravitace. Ty platí pro celý vesmír. Newtonův vhled do světa přírody mne fascinoval a fascinuje dodnes – i když jsem tam tu jabloň již nenašel.4. 11. 2009, Lisa Engelhardt
Vztek a co s ním
Vztek je nepříjemná, silná a složitá emoce. Když zaplaví tvou bytost, nejraději bys ho asi co nejdříve někam zatlačil a zasunul. Nebo se možná pokoušíš ho ignorovat a zapomenout. Jindy třeba hledáš rychlou a snadnou úlevu, bez ohledu na to, že tvé pocity jsou zkreslené a nepřiměřené situaci a bez ohledu na nevinný terč tvého vzteku – jen když si můžeš ulehčit od hrozného pocitu ve svém nitru. Tímto způsobem však nezacházíš se svým vztekem efektivně, ale zvyšuješ jeho destruktivní potenciál.26. 10. 2009, Benedikt XVI.
Den smrti není koncem
Pro věřící není den smrti v žádném případě koncem všeho, ale je spíše přechodem k nesmrtelnému životu. Je dnem konečného narození - latinsky „dies natalis“. Kdyby se Ježíš nenarodil na zemi, nemohli by se lidé narodit pro nebe. Právě proto, že se Kristus narodil, můžeme také my „být znovu zrozeni“! Když dohasíná život, ať v pozdním věku či na začátku své pozemské existence nebo z neznámých důvodů v nejlepších letech, nesmíme v tom vidět jen zpečeťující biologický jev nebo uzavřený životní osud, ale znovuzrození a obnovené bytí...26. 10. 2009, Benedikt XVI., Aleš Opatrný
Jediná spolehlivá naděje je v Bohu
Je spíš reálným zjištěním, než projevem škarohlídství, že se naděje mnohým u nás ztrácí z horizontu života. Není to jen následek ekonomické krize, i když i ta mnoho lidí o nějaké naděje připravila. Spíš je to ztráta naděje v lepší budoucnost. Kriticky smýšlející člověk totiž vidí, že lepší svět sotva mohou vytvářet lidé, pro které je moc nebo zisk vždy větší hodnotou něž pravda a dobro.25. 10. 2009, Elias Vella
Štěstí, neštěstí, kdo ví ?!
Byl jednou jeden farmář, který žil v horách. Byl to chudý muž, podobně jako ostatní farmáři, kteří žili v jeho sousedství. Ale díky houževnatosti a pracovitosti se mu podařilo koupit si koně. Radoval se z toho. Farmáři z okolí mu ale záviděli, přesto přišli a blahopřáli mu. Říkali mu: „Přejeme ti, abys měl s tímto koněm hodně štěstí.“ Ale on odpověděl: „Štěstí, neštěstí, kdo ví, co z toho bude.“
Sekce: Články
