Ježíš řekl apoštolům: „Jeden z vás mě zradí.“ Velmi se zarmoutili a začali mu říkat jeden přes druhého: „Jsem to snad já, Pane?“ Také Jidáš se zeptal: „Jsem to snad já, Mistře?“ (Mt 26,14-25)
Jsem to snad já?
Možná je to nakonec otázka na každého z nás.
Nejen na Jidáše.
Zrada nezačíná až nějakým velkým činem.
Začíná často v maličkosti, kterou pustíme do srdce a necháme ji tam bydlet.
Třeba když nás někdo naštve.
On třeba ani nechce ubližovat. Jen si řeší svoje věci, svoje bolesti, svoje zmatky. A nás se to dotkne.
To, co udělal on, je jeho.
Ale to, co si v sobě začnu pěstovat já – tvrdost, křivdu, chlad, odsudek – to už je moje.
A právě tam je potřeba bdít.
Ne proto, že budeme dokonalí. To nebudeme.
Ale proto, abychom si včas všimli: tohle jsem do srdce pustil a nechci, aby to tam zakořenilo.
Tak přeji nám všem, ať se to daří.
