Vy čtete Bibli? Neblbněte!

Ženil jsem se čtrnáct dní před vojnou. S manželkou jsme si řekli, že budeme každý den číst jednu stejnou kapitolu Bible – ona doma a já v kasárnách. Věděl jsem, že večer si manželka čte z Bible totéž, co čtu já. Byla to ohromná věc, která nás držela pohromadě, i když jsme byli daleko od sebe. A o tom, co jsme vyčetli a jak tomu rozumíme, jsme si samozřejmě psali.

Měl jsem zrovna službu dozorčího vojskového tělesa – což je krásný termín, který prakticky znamená, že sedíte na bráně kasáren a posíláte vojáky do stráže – když přišla kontrola, nějaký vyšší důstojník. Lampasák koukal, co to čtu, a pak se podivil: „Vy čtete, Křivohlavý, Bibli? Já jsem slyšel, že jste doktor!? Vy tomu věříte?“ „Já tomu věřím.“ „Neblbněte… A to věříte, člověče, třeba tomu, že existuje peklo?“ začal se mi smát. Dodal jsem si odvahy: „To víte, že tomu věřím, od nás z druhé roty je totiž vidět k vám do bytu.“ Ten chlap se totiž strašně hádal s manželkou. Zarazil se, nevyhodil mě ani nepotrestal, jen zamyšleně odešel.

***

Se svolením zpracováno podle knihy: Dvě lásky, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde.