Původně jsem chtěla zvolit veselejší téma, ale nedá mi to, musím se ještě jednou k té bolavé události vrátit. Dětí, které vraždí, v posledních letech přibývá a mnozí z nás si kladou otázky: Proč? Co s tím? Jak to řešit? Je možná prevence? Kdo je zodpovědný - stát, společnost, rodiče, my všichni, nebo ty děti? Vyřeší tenhle problém akademické debaty? Samy o sobě určitě ne, ale mohou nám pomoci utřídit myšlenky, ujasnit si pojmy. Má tedy smysl o tom mluvit, psát a přemýšlet a nestrkat hlavu do písku, jako kdyby se nic nedělo.
To měl nepochybně na mysli i Petr Příhoda, když v příloze Perspektivy Katolického týdeníku č. 41 nedávno publikoval velice fundovaný článek s názvem "Proč děti vraždí?". Zatím jsem ho v archivu článků na www.katyd.cz nenašla, ale snad se tam časem objeví a ještě poslouží. Jednotlivé podtitulky článku Petra Příhody napovídají mnohé:
"Nikoli represe, nýbrž prevence. Ale co když to nejde?"
"Co zmůže a co nezmůže - stát"
"Nesetkaly se v pravý čas s láskou"
"Dítě je na obtíž"
"Civilizace bez vertikály"
"Špička ledovce".
V roce 1959 Krajský soud v Jihlavě odsoudil jménem republiky mladého lékaře na dva a půl roku do vězení za trestný čin podvracení republiky. Z rozsudku cituji: "Je vinen, že v čekárně ordinace ze zášti k lidově demokratickému zřízení v úmyslu oslabovat politické a hospodářské úspěchy pracujících občanů dosažených při budování socialistické výstavby Československé republiky nabádal přítomné pacienty z řad zaměstnaných žen, aby zanechaly svého zaměstnání, přičemž tyto ženy přesvědčoval, že se mají věnovat toliko domácnosti a nikoliv veřejné činnosti nebo výdělečnému zaměstnání."
Dovedu si představit, že některé dnešní feministky řeknou: "Dobře mu tak." Ale zkusme se na některé souvislosti podívat trochu blíž. Onomu "rozvraceči" tehdy šlo o řvoucí, často i šestiměsíční děti, vláčené maminkami v časných ranních hodinách do státních jeslí. Dnes je těmto dětem 45 roků, mají už svoje dospělé děti, případně vnoučata. Zkrátka odrostly nám dvě generace a plody se dostavují. Petr Příhoda to vidí stejně: "Děti, o nichž nyní uvažuji, jsou už druhou poznamenanou generací. Tou první jsou jejich rodiče. Ti dospívali v obecně demoralizujícím ovzduší tzv. normalizace. Dospívali, leč nedospěli." Někdejší "rozvraceč republiky", lékař se staromódními názory, byl sice zavřen, ale nebyl umlčen. Dnes neapeluje slovy, apeluje však mnohem hlasitěji. Apeluje vlastní krví! Jde o P. MUDr. Ladislava Kubíčka, zavražděného na své faře 11. září 2004. Z loupežné vraždy jsou obviněni dva mladí lidé - 26 a 15 let. Další mladistvý podle zpráv z tisku jim s kapucou na hlavě dělal venku stěnu a stopy posypal pepřem.
Co dodat? Snad jen to, že dnešní vězni leží v teplíčku na kavalcích, dívají se na televizi, případně stávkují. Otec Ladislav kopal v kriminále uhlí. Poslední den života strávil - budete se divit - v litoměřické věznici, kde byl kaplanem.
Absolutní spravedlnost naštěstí existuje - bylo by ovšem naivní očekávat ji na tomto světě.
To měl nepochybně na mysli i Petr Příhoda, když v příloze Perspektivy Katolického týdeníku č. 41 nedávno publikoval velice fundovaný článek s názvem "Proč děti vraždí?". Zatím jsem ho v archivu článků na www.katyd.cz nenašla, ale snad se tam časem objeví a ještě poslouží. Jednotlivé podtitulky článku Petra Příhody napovídají mnohé:
"Nikoli represe, nýbrž prevence. Ale co když to nejde?"
"Co zmůže a co nezmůže - stát"
"Nesetkaly se v pravý čas s láskou"
"Dítě je na obtíž"
"Civilizace bez vertikály"
"Špička ledovce".
V roce 1959 Krajský soud v Jihlavě odsoudil jménem republiky mladého lékaře na dva a půl roku do vězení za trestný čin podvracení republiky. Z rozsudku cituji: "Je vinen, že v čekárně ordinace ze zášti k lidově demokratickému zřízení v úmyslu oslabovat politické a hospodářské úspěchy pracujících občanů dosažených při budování socialistické výstavby Československé republiky nabádal přítomné pacienty z řad zaměstnaných žen, aby zanechaly svého zaměstnání, přičemž tyto ženy přesvědčoval, že se mají věnovat toliko domácnosti a nikoliv veřejné činnosti nebo výdělečnému zaměstnání."
Dovedu si představit, že některé dnešní feministky řeknou: "Dobře mu tak." Ale zkusme se na některé souvislosti podívat trochu blíž. Onomu "rozvraceči" tehdy šlo o řvoucí, často i šestiměsíční děti, vláčené maminkami v časných ranních hodinách do státních jeslí. Dnes je těmto dětem 45 roků, mají už svoje dospělé děti, případně vnoučata. Zkrátka odrostly nám dvě generace a plody se dostavují. Petr Příhoda to vidí stejně: "Děti, o nichž nyní uvažuji, jsou už druhou poznamenanou generací. Tou první jsou jejich rodiče. Ti dospívali v obecně demoralizujícím ovzduší tzv. normalizace. Dospívali, leč nedospěli." Někdejší "rozvraceč republiky", lékař se staromódními názory, byl sice zavřen, ale nebyl umlčen. Dnes neapeluje slovy, apeluje však mnohem hlasitěji. Apeluje vlastní krví! Jde o P. MUDr. Ladislava Kubíčka, zavražděného na své faře 11. září 2004. Z loupežné vraždy jsou obviněni dva mladí lidé - 26 a 15 let. Další mladistvý podle zpráv z tisku jim s kapucou na hlavě dělal venku stěnu a stopy posypal pepřem.
Co dodat? Snad jen to, že dnešní vězni leží v teplíčku na kavalcích, dívají se na televizi, případně stávkují. Otec Ladislav kopal v kriminále uhlí. Poslední den života strávil - budete se divit - v litoměřické věznici, kde byl kaplanem.
Absolutní spravedlnost naštěstí existuje - bylo by ovšem naivní očekávat ji na tomto světě.
MUDr. Marie Svatošová (* 1942)
