Přemrštěnost mění věci,
už pak nemusejí být dobré
Mnoho věcí je správných „jen po určitou mez“, a tak to platí i ve výchově a rodičovství. Přemrštěnost mění přirozenou povahu věcí, takže už nemohou být dobré. Tak například přehnaná zdvořilost se stává pochlebováním, přemrštěné komplimenty ústí v podlézavost, z líčení vlastních zásluh je rázem hloupé chvástání. Z preciznosti se může stát puntičkářství, přehnaná střídmost se může proměnit v lakotu a nadměrné ochraňování dítěte může být po čase vnímáno jako dusivý příkrov.
Milovat znamená umět říci i NE
Právě cit pro pravou míru oddělí odvahu od neopatrnosti a dokáže rozlišit, kdy je správné dítěti vyhovět, a kdy by to znamenalo kazit je. Kdy je třeba být mu nablízku, a kdy už je to vlezlost a dotěrnost. Když je člověk „až příliš“ dobrý, tušíme, že něco není v pořádku, že opravdu dobrý asi zase tak nebude. Neuměřenost je jako falešný tón. Hned poznáme, že tady něco neladí, že bychom měli zbystřit a mít se na pozoru.
Opravdová láska respektuje jisté meze a nesnaží se je překročit.
Opravdová láska pro dobro dítěte dokáže říct třeba: „Tak takhle to dál nepůjde.“
Opravdová láska nepřipustí slepou obětavost či oddanost „za každou cenu“, která odsouvá stranou dokonce i dobro dítěte.
Pokud se některé matky považují za příliš milující, měly by si položit otázku, co je vede k tomu, aby byly tak nesmírně oddané, úslužné a obětavé, a měly by své lásce vrátit uměřenost, která svědčí o její opravdovosti.
Se svolením zpracováno podle knihy:
Maminky, které milují příliš,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde.
