Moralizující poučování v kostelech, v rodině, ve škole, v parlamentu, ve sdělovacích prostředcích nebo na jakémkoli jiném místě nás dráždí a jde nám na nervy. A to nám všem bez výjimky. Nikdo nemá rád, když ho někdo poučuje. To se dá vidět už na malých dětech.

Chtít někomu kázat morálku je velice primitivní způsob snahy, jak někomu pomoci.
Dalo by se to přirovnat ke stavbě z polystyrénu. Je to lehký materiál, který se snadno zpracovává, stavba pokračuje rychle kupředu. Můžeme tak vyrobit působivé divadelní kulisy. Moralizování je také jen takovým divadelním představením.

Skutečná pomoc druhému však nevychází ze zvuku slov. Vychází ze svědectví našeho života, které znamená být tu k dispozici pro lidi kolem mě a přenechat jim první místo v důležitosti. "Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život." (Jan 15.13)

***

Se svolením zpracováno podle knihy: Na minutu s Józefem Augustynem , kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde