Žijte v lásce! (2 Jan 6) - Biblický citát na dnešní den

1. 9. 2009 , IMA

Nejen povznášející pocity

Nejen povznášející pocity

Část dovolené jsem letos strávil se svou rodinou v Krkonoších. Ti z Vás, milí čtenáři, kteří rádi brouzdáte po horách a zdoláváte jejich hřebeny, výšiny, nížiny a zákoutí, jistě znáte onen pocit, když se maličký člověk ocitne v lůně horské přírody.

Je to pocit úžasu nad krásou a velikostí přírody, pocit úžasu nad uměleckým dílem umístěným pod širým nebem, pocit úžasu nad skvělým záměrem a projektem Tvůrce. Je to pocit, který mnohdy dává zapomenout na všechny životní těžkosti i starosti a umožňuje načerpat nových (nejen duševních) sil pro každodenní všední život.

Můj pobyt v Krkonoších ale nebyl jen vznášením se v nadmořských výšinách a ve výšinách ducha. Zažíval jsem i chvíle poněkud skličující a srážející. O co šlo?

Šlo o smutný pohled na některé necitlivé stopy lidské činnosti, která vedla k „zvelebení“ a využití přírody: pohled na všudypřítomné mrtvé stromy, jejichž uschlé kmeny ční k nebesům, pohled na necitlivé stavby, které (mnohdy již opuštěné) straší kolemjdoucí turisty, pohled na některé výletníky, kteří svým sebestředným jednáním ztěžují ostatním prožívání radosti z přebývání v přírodě. A v neposledku šlo někdy i o smutný pohled do mého vlastního nitra. Protože jak v jedné své písni zpíval Vysockij: „pokud chceš poznat přítele, vezmi ho do hor“, parafrázováno: „pokud chceš poznat sám sebe, vydej se do hor s druhými“… Člověk totiž při vyčerpávajícím pohybu po nevypočitatelných horách odkládá mnohou přítěž, kterou s sebou vláčí. A tou přítěží jsou mimo jiné i naše lidské masky. Mnohdy se tak díky únavě a vypětí ocitáme demaskováni a nazí. Demaskováni před druhými, demaskováni sami před sebou, demaskováni před Bohem. Bez masky jednáme tak, jací v srdci skutečně jsme, nebo alespoň podle toho k čemu máme sklony, s čím máme potíže.

Tato všechna zjištění ale nemusí skličující zůstat, pokud je uchopíme za správný konec!

Je právě září. Začátek školního roku. Je to moment, ve kterém nejen děti, ale i většina z nás dospělých nově pohlíží do budoucna a plánuje. Plánujeme čas, práci i síly a rozmýšlíme jaké dát svým povinnostem a záměrům místo.

Z pohledu víry jde v prvé řadě o to, abychom si byli stále vědomi toho, že „jsme spolupracovníci na Božím díle“ (1 Kor 3:9) a na vlastní pěst se nepouštěli do práce v zaměstnání, práce v politice, práce ve vztazích, práce v rodině, ani do práce na sobě samých. Ježíš Kristus, vtělený Syn Boží, totiž chce jít po všech cestách života s námi a nabízí nám svou inspiraci i sílu! Pokud se na cestu budeme vždy nově vydávat s ním, nebudeme muset s obavami a smutkem pohlížet do zákoutí přírody a do zákoutí našich vlastních srdcí.

***

(Psáno pro Zpravodaj AP, IX/03)

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(16. 11. 2018) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří listopadové dny roku 1989. (odkaz na kna.cz)

Ohlédnutí na dobu po roce 1989

(15. 11. 2018) Radikálním zločinem komunismu nebylo zabíjení...

Kongres „Společně pro Evropu“ 15. – 17. 11. 2018 v Praze

(14. 11. 2018) Ve dnech 15. – 17. listopadu 2018 v Praze proběhne setkání křesťanských hnutí a komunit „Společně pro...

Výročí Sametové revoluce 17. 11. Týká se nás otrávenost (českou) politikou?

Výročí Sametové revoluce 17. 11. Týká se nás otrávenost (českou) politikou?
(14. 11. 2018) Jaké jsou největší nemoci české politiky?

Autentická vzpomínka na svatořečení Anežky České v r. 1989

(12. 11. 2018) Z bolševického Československa - za dříve neprostupnou železnou oponou - začínaly do Říma přijíždět zvláštní vlaky...