Nanebevstoupení / Daniel LadmanJežíš Kristus vešel do samého nebe,
aby se staral o naše záležitosti u Boha. (Žid 9,24)

Učedníci odešli na horu, kam jim Ježíš určil.
Ježíš k nim přistoupil a promluvil:
„Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.
Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy.
Hle, já jsem s vámi po všechny dny
až do konce světa!“ (srov. Mt 28,16-20)

Když Bůh vzkřísil Krista Ježíše,
vzkřísil zároveň s ním i nás,
a když vykázal jemu místo v nebi,
vykázal je zároveň i nám,
protože jsme s ním spojeni. (Ef 2,4-6)

Ježíš řekl:  „Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! 
Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce
je mnoho příbytků. Odcházím vám připravit místo. 
Cestu, kam já jdu, znáte. Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“
(srov. Jan 14,1-6)

Lidstvo ponechané samo sobě nemá přístup do “Otcova domu”, do Božího života a jeho blaženosti. Jedině Kristus mohl otevřít člověku tento přístup, aby nám dal naději, že i my, jeho údy, budeme spojeni v téže slávě tam, kam nás předešel On, jako naše Hlava a jako Prvorozený. (srov. KKC, 661)

 

JEŽÍŠ VSTOUPIL NA NEBESA
A SEDÍ PO PRAVICI OTCOVĚ

Co znamená to, že Ježíš sedí po pravici Otcově, jak si to máme představovat? Symbolika tohoto sdělení: Místo po pravici je nejčestnější, nejvýraznější a jedinečné. A to je pro člověka velice důležité: Jeden z nás je proměněn a je u Boha Otce. V Janově evangeliu Ježíš říká: “Jdu, abych vám připravil místo.” Ježíš s námi tedy počítá. Jestliže k němu patříme, připravuje toto místo i nám! Vždyť přece “máme své občanství v nebesích, odkud očekáváme Spasitele, Pána Ježíše Krista. On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy...” (Flp 3,20-21).

My máme svou vlast v nebi, v bezprostřední blízkosti Boží, protože jsme Kristovými bratry a sestrami. Apoštol Pavel říká, že Kristus je hlava a my jsme údy jeho těla. My jako církev ke Kristu tedy neoddělitelně patříme...

ŽIJEME V KRISTU,
KTERÝ JE V NEBI

Jako Ježíš vystoupil na nebesa a přece se od nás nevzdálil, tak i my jsme s ním již v nebi, ačkoliv se s naším tělem ještě nestalo to, co máme slíbeno. On je již vyvýšen nad nebesa, a přece v nás na zemi trpí každou bolestí, kterou jako jeho údy zakoušíme. Sám to dosvědčil, když shůry volal: Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?!, anebo když řekl: Měl jsem hlad a dali jste mi najíst...

On, ač je tam, je také s námi; a my, třebaže jsme zde, jsme také s ním. On neopustil nebe, když k nám odtamtud sestoupil; a stejně neopustil ani žádného z nás, když znovu vstoupil na nebesa. Poněvadž on je naše hlava a my jsme jeho tělo. On, jako Syn Boží, se stal jedním z nás a my jsme se stali skrze něho dětmi Božími. Vždyť apoštol Pavel říká: Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všechny údy těla, ač je jich mnoho, jsou jedno tělo, tak je to i s Kristem (Srv. 1Kor 12,12). (Svatý Augustin)

Kristus, ačkoliv odešel k Otci, zůstává stále mezi námi v církvi, která je zde jako zamlžené a současně zářivé znamení nové Kristovy přítomnosti. (Podle Evangelii Nuntiandi, §15)

JÁ JSEM S VÁMI

Osud našeho světa není s konečnou platností ponechán v rukou žádných armád, ani vládců, ani žádné slepé náhody nebo zákonitosti, ale je v rukách dobrého Otce a Ježíše Krista - Pána nade vším, který před svým nanebevstoupením řekl: “Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi... Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku”. (Mt 28,18.20)

Všemohoucí, věčný Bože,
pozvedej naše myšlenky a tužby k nebi,
kam nás tvůj Syn předešel jako první z lidí.

Více k tématu Nanebevstoupení Páně zde (na webu pastorace.cz)