Otcovský muž

Muži, kteří se doma cítí jako páté kolo u vozu jsou v bolestném pokušení utéci někam, kde dojdou uznání. Nedávno jsem se ptal jedné mladé ženy na jejího otce. „Já ho skoro ani neznám,“ řekla. „Nechal na matce, ať si poradí s výchovou devíti dětí, a řekl jí, že když nic nebude dělat, aspoň nic nezkazí.“ Jindy mi řekl jeden mladík: „Můj otec mi nemohl dát najevo lásku, protože sám se tolik zraňoval.“

Čím začíná otcovství? Náčelník Chaggasů, hrdého a pracovitého kmene žijícího na svazích Kilimandžára, řekl svým mužům: „Dobře se starejte o těhotnou ženu. Je nejdůležitějším členem našeho kmene.“ Tento moudrý africký náčelník dávno objevil to, co zjišťují moderní psychologové a psychiatři – že přijetí dítěte a budování jeho sebevědomí a sebeúcty začíná dlouho před narozením. Jestliže si otec uvědomuje, že je pro budoucí dobro svého dítěte důležitý, nemusí se nikdy cítit zbytečný, zejména když je jeho dítě dosud v těle matky.



Dává své ženě sílu,
aby se mohla stát dobrou matkou

Je oním silným, rozhodným, zodpovědným a předvídajícím, který dává své ženě sílu, aby se mohla stát dobrou matkou. Rozumí jejím biologickým danostem. Když myslí na to, že milostným aktem může být počat nový život, plní se mu srdce úctou a obdivem. A tento nový život je závislý i na něm, na jeho ochraně a milující péči. Pomáhá ženě najít lékaře, který jej nevyváže z odpovědnosti být u porodu, a dovolí mu být u prenatálních prohlídek. Při porodu zůstává u své ženy. Dává jí pocit bezpečí a povzbuzuje ji, když kojí. Každý den se zajímá, jak dítě roste a jak se rozvíjí. Je připraven čelit nebezpečím a nástrahám, které dětem hrozí, a děti se proto na něj mohou spolehnout. Když ho ale na druhou stranu dítě zklame, nebortí se mu proto svět. Vždyť jeho identitu nezakládají děti, ale Otec, který je otcem všech rodin na nebi i na zemi.



V příběhu o marnotratném synu
nechává otec své dítě odejít – a čeká

Otec je pro své čtyř, pěti, šesti či sedmileté dítě hrdinou. A když nastupuje puberta a v dítěti se rodí silná touha po nezávislosti, zůstává v něm – přestože si může najít jiné hrdiny – hluboké vědomí: otec je nejlepším vzorem k následování. Rozhodnutím převzít iniciativu v zajišťování celé rodiny se stal jako otec příkladem: v synovi vypěstoval otcovství a dceři dal vzor budoucího partnera.

Otcovský muž je trpělivý; poznal tajemství čekání. V příběhu o marnotratném synu nechává otec své dítě odejít – a čeká. Čeká každý den. Dal synovi do rukou vše, co vytvořil, s vědomím, že to může promarnit. Syn převzal svůj dědický podíl a záhy jej utratil, aniž pomyslel, co to jeho otce stálo krve, potu a slz. Myslel jen na „své právo“. Otec se pro synův odchod nesoužil; věděl, že již není jeho osobním problémem, ale problémem Boha. Dal synovi to nejlepší, co znal. Jsem přesvědčen, že trpěl svou nepotřebností, svou zbytečností, ale dokázal se přes svou bolest přenést.



Otec musí být oporou,
aby jeho děti mohli vyrůstat zpříma

Před lety jsem před naším domem vysadil tři břízky. Doufal jsem, že vyrostou jen tak. Při první bouři se ale jeden stromek zlomil, a tak jsem k zbylým dvěma zarazil kůly a pevně jsem k nim břízy připoutal. Jeden z kůlů byl příliš silný, spíše jako socha k plotu, a protože byl nepoddajný, vrchol stromku se ulomil. Dnes je tam místo stromu pouhý pahýl. Naproti tomu kůl třetího stromku měl právě takovou pružnost, že se oba dokázaly ve větru přiměřeně ohýbat. Nastal den uvolnění provazů a strom stál hrdě sám. Rozvíjí se rovnoměrně do všech stran a sledovat, jak roste, je skutečné potěšení.

Jeden syn napsal otci: „Stěhuji se. Odcházím z domova a odcházím od tebe. Já, tvůj syn, již u tebe nejsem ,doma´. Odcházím, abych se měl lépe. Marnotratný syn nedostal jedinou dobrou radu, jediné poučení, co se má dělat a co se dělat nemá. Nastal můj čas, abych opustil otce a matku.“ Mladý muž odešel z domu žít se svou přítelkyní.

Otec mu odpověděl: „Syn, který opouští domov, není ztracený ani marnotratný syn. Nikdy jím pro otce nebyl, to si mohl syn myslet, jen když se staral o vepře v daleké zemi. A není pravda, že by mu otec nedal žádné poučení. Vypravěč tohoto příběhu Ježíš i jeho posluchači jistě nepochybovali, že synův styl života nebyl v souladu s Boží vůlí. Jak to, že se syn obrátil, když předtím tak bloudil? Obrácení jistě předcházela diskuse, ale ta není v evangeliu zaznamenána.“

Obrovským uměním otcovského muže je nevzdávat se, ale vytrvat. Musí být oporou, aby jeho synové a dcery mohli vyrůstat zpříma. Je také otcem nejen svým dětem, nýbrž i dětem jiných, kteří nemají otce, který by se o ně staral. Není pravda, že muž musí mít ženu a děti, aby mohl být otcovským. Jsou mladí muži, kteří jsou ještě svobodní, a jsou otcovští. Jsou kněží, povolaní k životu v celibátu, kteří jsou otci Boží rodiny.



Kde se muž může naučit
být otcem

Kde jinde se muž může naučit být otcem, ne-li od božského Otce? „Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodina nad těmi, kdo se ho bojí.“ (Ž 103,13)

Svět potřebuje vykoupené muže, kteří mají odvahu být otci. Muž osvobozený k úkolu být mužem, vykoupeným mužem, je schopen překonat bolest, protože k tomu přijal od svého nebeského Otce odvahu a sílu. Otcovskou lásku, kterou přijal, může rozdávat druhým.

Dokáže tuto lásku sdílet se svými dětmi, brát každé z nich vážně a přijímat je v jejich individualitě. A zná i tajemství, jak se s nimi sdílet o svou práci. Vzpomínám si, že když jsme jednou v době našeho působení v Africe přijeli domů na dovolenou, mnozí mě žádali, abych se v řadě sborů podělil o své misionářské svědectví. Provázel mne můj nejstarší syn Daniel. Ačkoli mu tehdy nebylo víc než sedm, cítíl se být součástí našeho týmu a ptal se mne: „Tati, kam pojedem kázat příští neděli?“ Důležitě si vpředu v kostele sedl vedle mne a modlil se mnou, aby mé svědectví přineslo ovoce.

Později, když nás s Ingrid zvali vést semináře o rodinném životě po celém světě, jsme se podle možností snažili mít vždy s sebou jedno z našich dětí. Byla to nejen jakási náhrada za oběti, které musely přinést, když byli rodiče pryč, ale i jediný způsob, jak jim ukázat, co děláme, co vyučujeme, jaké poselství přinášíme. Věděli jsme, že každý cent, který dáváme na jejich cestování, je jednou z našich nejlepších investic.

***

Se svolením převzato z časopisu Rodinný život 3/2002

***

Dostupná literatura na téma otcovství