Proti tezi o odplatě stanoví Ježíš zásadu: "Neodporujte zlému" (Mt 5,39). Nemíní se tu zlý člověk, nýbrž zlo samo o sobě. Vzdát se odporu proti zlému však nelze chápat ve smyslu pasivity, jako bychom měli jen sklopit hlavu a nechat zlu volný průchod, aby se přes nás převalilo. Spíše jde o to, jak zlo přemáhat fantazií a láskou a jak ho integrací do vlastního životního konceptu zbavit moci.

Postupuji-li frontálně proti zlu, vyvine zlo protisílu, která je často ještě mocnější a začne mne určovat. Odpovím-li však na ně chováním plným fantazie, pak je mohu skutečně přemoci. Ježíšovi jde o to, abychom přemáhali zlo fantazií lásky, a abychom tak nalézali cesty, jak žít v pokoji a smíru.

Ježíš vypočítává několik druhů chování, jak reagovat novým způsobem na zlo. Nejde o žádné příkazy, nýbrž návrhy nového jednání, které je schopno zahojit puklinu, jež štěpí lidskou společnost. Jedna z Ježíšových rad zní: "Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou" (Mt 5,39). V tomto výroku nejde o bolest a násilí, které způsobuje políček, nýbrž o čest. Úder do tváře je znamením znectění.

Chce-li nás někdo ponížit, tkví většinou příčina v tom, že on sám sebe zakouší jako něco bezcenného, že mu čest, jíž se mu dostává, připadá příliš malá. Musí mě ponížit, aby sám sebe vyvýšil. Jakmile přistoupím na tuto hru, vznikne mezi námi propast, rozpoutá se boj o to, komu náleží více cti. Budu rozdmýchávat závist bezectného, a tím i trhlinu, která lidi od sebe navzájem dělí.

Vědomí vlastní cti, kterou nemusím křečovitě hájit, vede na cestu, která je s to tuto trhlinu zacelit: poskytuje totiž tomu druhému možnost hledat čest sám v sobě, místo aby se ji snažil získat znectíváním druhých.

***

Se svolením převzato z knihy Anselma Grüna Škola odpuštění, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde