Máš čas přečíst denně noviny?
Máš čas zatelefonovat během týdne několika známým,
nebo podívat se denně chvíli na televizi?
Máš čas sedět denně u počítače?
Máš čas zastavit se denně s pár lidmi
a alespoň po pěti minutách poklábosit?
Pokud zní tvé odpovědi na tyto otázky "ano" a za celý týden ti nevyšel čas ani na patnáct minut modlitby, je to skutečně záležitost priorit, nikoliv času.
Troufám si tvrdit, že v modlitbě jde skutečně o volbu priorit a také o stupeň lásky. Láska se neměří vždy čistým časem stráveným nad modlitbou, nýbrž měří se podle touhy být s Bohem.
Takže řekneme si pak: Mám tedy problém s nedostatkem lásky k Bohu? Bohužel tady jde i o nedostatek lásky k sobě samému.
Bůh z naší modlitby totiž nezískává, získáváme z ní především my sami. Jan Maria Vianney to vystihl přesně: „Dobrý Bůh naši modlitbu nepotřebuje. Jestli nás Bůh vede k modlitbě, je to proto, že chce naše štěstí, a takto jej můžeme nalézt.“
Se svolením zpracováno podle knihy
Kateřiny Lachmanové: Dvojí tvář lenosti,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z knihy naleznete zde.
Redakčně upraveno.
