Mé tělo
a má psychika
jednou řekly: dost

Jednou řekly mé tělo a má psychika dost. Moje vytížení a pracovní tempo totiž byly naprosto bláznivé. A tak jsem jedné noci v cizím městě v hotelovém pokoji naprosto zkolaboval. Lékaři nenašli žádné fyzické příčiny toho, co se stalo. Do zprávy napsali: „křečový záchvat v důsledku přílišného stresu“. Moje tělo bylo velmi unavené. Cítil jsem se jako vyždímaný hadr, absolutně na dně.

Pomáhalo mi, že jsem si
každý den četl
tutéž stránku
z téže knížky

Když jsme se s manželkou vrátili domů, musel pro mě začít úplně jiný život. Většinou jsem jen ležel na gauči nebo chodíval na krátké procházky. Necítil jsem deprese, jen strašnou únavu. Sbíral jsem energii ne jednu další naplánovanou akci, ale jinak jsem potřeboval především klid. Jak jsem se zotavoval, zároveň ve mně probíhalo určité očišťování. Velmi mi přitom pomáhalo, když jsem si po jistou dobu každý den četl tutéž stránku z knihy vietnamského biskupa Francise Xaviera Nguyena Van Thuana Pět chlebů a dvě ryby (v češtině vyšlo pod názvem  Svoboden ve víře). Biskupa Van Thuana komunisti v roce 1975 uvrhli do vězení a strávil v něm třináct let, z toho devět let seděl na samotce. Velmi se mě dotýkalo to, co píše:

„Nejtěžší ze všeho bylo devět dlouhých let na samotce pod dozorem dvou strážců. Bylo to psychické mučení, život bez obsahu. Nemohl jsem dělat žádnou práci, jen chodit po cele sem a tam od rána do půl desáté večer, aby mě nezničil revmatismus; dostal jsem se na hranici šílenství.

Mnohokrát mě pronásledovala myšlenka, že já, čtyřicetiosmiletý zralý muž, tady sedím izolovaný a v nečinnosti, oddělený od svého lidu, který byl vzdálený 1700 kilometrů. Pracoval jsem jako biskup osm roků a získal jsem velké zkušenosti, ale teď to všechno bylo zbytečné. Jedné noci se mi zdálo, že slyším vnitřní hlas: ʿProč se tak trápíš? Musíš rozlišovat mezi svým a Božím dílem. Všechno, co jsi dělal a chceš dělat i nadále, to všechno je vynikající. Je to Boží dílo, ale není to Bůh! Když Bůh chce, abys to všechno odevzdal, abys všechno vložil do jeho rukou, udělej to bez váhání a důvěřuj mu. Bůh to bude dělat o hodně lépe než ty. Vybral sis jen Boha, a ne jeho díla!ʾ

Vždy jsem se učil konat Boží vůli. Tato slova mi však dala novou sílu, která úplně změnila můj způsob myšlení a pomohla mi překonat chvíle, které byly fyzicky na hranici únosnosti.

Někdy je nezbytné zanechat nedokončený program, v němž jsme dosáhli velkého pokroku, přestat s činností, kterou jsme zahájili s velkým nadšením, velké záměry zredukovat na méně důležité aktivity. Možná právě toto mě rozrušovalo a deprimovalo, ale povolal mě Bůh, abych následoval jeho osobně, nebo abych plnil nějaký úkol? Vlož všechno do Božích rukou, on všechno zařídí nejlépe… Zvolit Boha, a ne jeho dílo znamená: Bůh chce, abych byl zde a nikde jinde.“

Navzdory své slabosti
jsem nemusel být depresivní:
Bůh je zde

Vrátit se k aspoň trochu normálnímu životu mi trvalo dlouho. Přátelé a známí mohli jen těžko pochopit, jak hluboko jsem na dně, protože navenek to vidět nebylo. Po celou dobu jsem vnímal, že jsem obklopen Boží milostí, přesto jsem však cítil strašnou únavu. V mysli jsem si představoval, jak to vypadá v mém nitru. Měl jsem pocit, jako by se široká páska natažená mezi dvěma kotouči uprostřed přetrhla a její konce se roztřepily. Jako by něco ve mně prasklo. Chápal jsem, že potrvá dlouho, než se podaří pásku znovu spojit. Můj pracovní rozvrh bude třeba v mnoha aspektech změnit.

Četl jsem ale znovu a znovu výše uvedenou stánku z knížky Van Thuana a stále mě to velmi oslovovalo. I když Van Thuanovy a mé vnější okolnosti byly tak odlišné, v něčem jsem se poznával. Během let jsem započal mnoho různých aktivit, které přinášely bohaté ovoce. Teď jsem však byl tady, neschopný jednat, a dozvěděl jsem se, že důležitý je jen Bůh a nic jiného. Navzdory zjevné slabosti jsem nemusel být depresivní, Bůh je zde, on mě nese a jiní jsou schopni se o jeho dílo postarat.